A najednou naše hry bavily miliony lidí...
5. června 2016
Reportér 06/2016 · Číslo 225. června 2016
Reportér 06/2016 · Číslo 22Ty hry jsou prostě krásné. Grafikou, hudbou, příběhem. Nekosí se v nich protivníci po desítkách samopalem, nezávodí zběsilou rychlostí ve formulích, nehledají se v temných kobkách poklady. Sci-fi adventury od Amanita Design připomínají spíš audiovizuální koláž než klasickou hru.
Recenzentka Světlana Hejsková dala jejich Samorostovi přízvisko „Příběhy z mechu a kapradí“, což je trefné ze dvou důvodů. Pro roztomilou pohádkovost dějové linky, v níž bílý juchající skřítek zachraňuje svět a ukradené hruštičky na planetě, která vypadá jako choroš. A taky kvůli vzhledu, Dvorského animace využívá právě mechu, hub, kapradin, dřeva a kamení. Je to podobně uklidňující jako koukat do zeleně na výletě: při hraní her od Amanity vám nebuší srdce adrenalinem, ale naopak vám povolí ztuhlé svaly na šíji. A pak se rozesmějete nad poťouchlostí, která na vás při hraní bafne zpoza snad každého druhého rohu.
Psal se rok 2003 a pětadvacetiletý Jakub Dvorský při obhajobě své diplomové práce překvapil komisi zvláštním požadavkem: student filmové a televizní grafiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze od nich totiž chtěl, aby si zahráli hru.
Nepřesvědčil je. „Tehdy s počítačovou hrou nikdo nediplomoval. U obhajoby se jen divili, proč jsem Samorosta prostě neudělal jako animovaný film,“ popisuje Dvorský. V ateliéru legendární postavy českého animovaného filmu, profesora Jiřího Barty, se ocitl i proto, že hry chtěl dělat vždycky a studium tohoto oboru bylo tematicky asi nejblíž. Nic jako herní grafika a animace se u nás zkrátka neučí.
Nakonec dostal Dvorský za „diplomovou práci Samorost“ dvojku.
Podpořte Reportér sdílením článku
Vystudovala filmovou vědu a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Dlouholetá redaktorka a editorka brněnské redakce MF DNES, od roku 2014 novinářka na volné noze. Na brněnské Fakultě sociálních studií vede seminář Úvod do zpravodajství.