Přišla už naděje?

Čas voní nadějemi, tak nějak se kdysi farizejsky zpívalo. Po komunistickém puči se tím vítal čas katů, poprav, železných opon a čtyřicetiletého lágru pod ostnatým drátem nabitým proudem. Moc měli ti nejméně schopní, zato ke všemu ochotní…

Ale vážně, první kolo prezidentské volby zavonělo nadějemi. Architekt nové politiky Petr Fiala dostal naději získat na Hradě někoho slušného. Ať už to dopadne jakkoli, obecně platí, že v poslední době se nenaplnily předpovědi o všeobecném a neodvratném nástupu panovačného populismu, jehož zastánci prý opanují všechny funkce. Nenaplnily se vize, že staré demokratické rekvizity zcela zmizí a nahradí je digitální samopohyb nikam.

Jisté třeba je, že v březnu už tu nebude prezidentovat Zeman. Pokud ovšem dobrovolně opustí Hrad a Lány. Ústava totiž nestanovila, kdy se má končící prezident vystěhovat. Mohl by toho náš tvořivý ústavní netvor ještě využít.

Píšeme tento článek po prvním kole prezidentských voleb, kdy se misky vah přece jen vychylovaly k tomu, že Zemana na Hradě nevystřídá jeho spolupracovník Babiš. Že na Hrad přijde záruka demokracie a ústavnosti, generál spolupráce, nikoliv nenávisti.

Byl by to vývoj, který před lety započal Petr Fiala, když převzal ODS doutnající v rozvalinách české politiky a vyhlásil demokracii spolupráce, dohadování a racionality. Do politiky začal zavádět starý pojem zdvořilosti. Babiš byl tehdy na vzestupu, Fialu nebrali vážně. Spíš se mu smáli, nudnému profesorovi, že politice nerozumí. Brzy se objevilo hnutí Milion chvilek pro demokracii, které s přímočarou naivitou na statisícových demonstracích probudilo tisíce občanů z letargie. Mělo jednoduchou, ale účinnou výzvu: spojte se všichni proti antidemokracii. Rozdíly nechte na pak.

Další bod: demokratické strany spolu začaly hovořit. Probleskovaly neuvěřitelné zprávy: od ODS po Piráty, všichni se prý spojí proti Babišovi. Nesourodé stalo se sourodým a vydrželo jako vládní dvojkoalice pěti stran. Babišova pozice se začala kymácet. Pětikoalice s politikou klidu, zdvořilosti a spolupráce bez lží vyhrála volby do sněmovny. Přitom přišel čas, který je populismu vždy nejvíc nakloněn. Pandemie, energetická krize, velká inflace, zdražování a pirátský přepad Ukrajiny. A populismus přesto nezaplavil naši zemi. Nesvrhl vládu a nepřevzal moc. Přišel už čas, kdy se k nám vrátí politika slušnosti a zákona a kdy zas zavoní krása listopadového zvonění klíči? – můžeme se tiše ptát.

Namítnete asi: Druhé kolo prezidentských voleb může ještě všechno zas rozvrátit a hodit čas zpátky. Může, ale naděje, že politika může nabrat na důstojnosti, nezmizí. Jak moc velká je to naděje, rozhodne druhé kolo, rozhodnou to voliči.

Jiným ohrožením demokracie, dokonce v globálním měřítku, je Putinův pokus přediktovat vztahy mocností k jaderným zbraním. Jejich nebývalým harašením a nebývalou krutostí války na Ukrajině chce Putin svět vyděsit a vynutit si splnění svých loupeživých iluzí o ruské imperiální velikosti. Spálil za sebou všechny možné cesty zpět. Demokracie mu nemůže vyhovět a couvnout. Skončila by.

Tady čas nadějemi nevoní. Má zatím jediné východisko – musí přijít politické změny v Moskvě, které umožní mírové dohody, rozbité Ukrajině nahradí, co nahradit lze, a Rusku zajistí nějakou další státní existenci, nikoli ovšem v imperialistickém měřítku, které si představuje car gosudar Putin. Musí tyto změny přivodit jen nelidské peklo agresora na Ukrajině?

Vraťme se ale k zápasu o obsazení křesla prezidenta republiky. Je to hlubší spor o příští politickou podobu České republiky. Zjev Babiš je v naší politické tradici nemyslitelný. Přesto se zde objevil.