Nové kousky starých psů

Babiš jako prezident bude sjednocovat, doposud rozděloval. Bude pozorný k lidem, doposud jimi pohrdal. Bude pečovat o spoluobčany, doposud šel proti lidem tvrdě. Bude dbát o pravdu, doposud lhal. Pravděpodobně bude mít i lepší minulost než dosud. Nějak to zařídí.

Kámoš s Masarykem

Babiš má mizernou hospodářskou pověst, mnoho nejasností, indicie trestných činů, bohatství z neznámých zdrojů, snad prý z nějakých předlistopadových fondů, stále není jasné, jak to bylo. Blíží se rozsudek v kauze Čapí hnízdo a jiné jeho podivné případy se u bran spravedlnosti řadí do fronty. Babiš ale, jak se tento bizarní výtvor postkomunismu vyjádřil, teď povede masarykovskou politiku. Bude dbát zákonů a bude dohlížet, aby jich dbali i jiní. Doposud uměl zákony pořádně podojit. Spravedlnost nutil tento politický cirkusák proskakovat hořícím kruhem. Kde selže vláda, tam on chce zaskočit a problém, nad nímž vláda marně lomí rukama, vyřešit bravurně v náš, rozuměj jeho, miliardářský, prospěch.

Slibuje, že jako prezident masarykovec bude humanistou, kultivovaným otcem všech. Doposud byl nevybíravě agresivní a bezohledný. Patřil k těm, kterým by TGM říkal „to není pěkný člověk“.

Počínaje dnem, kdy bude zvolen, bude rázem umět česky bez chyby, ač to po něm nikdo nechce. Měli jsme už jednou prezidenta, který mluvil špatnou češtinou, prý to měl z kriminálu, ale tam mohl ve své době slyšet i češtinu vybranou, mluvili jí vzdělanci, jimiž komunisti tehdy kriminály plnili. A abych nezapomněl, už nikdy nebude v minulosti estébákem, jímž byl. Minulost předělávat umí, má na to doma složky. Být TGM naživu, kámošili by se prý.

Každý chovatel psů ví dobře, že starý pes se nic nového už nenaučí. Kandidát na prezidenta, sám starý pes, nám slibuje, že on se změní k nepoznání. K té změně stačí zvolit ho prezidentem. Pak to pojede jak po másle. Čili to máme v rukou my, kdo ho zvolíme. Ale pozor, žena, která se zamiluje do alkoholika, věří až do těch hořkých konců, že ho předělá. Volič, který se zamiluje do Babiše, věří, že je to dobrý člověk.

Generál kapitalismu

Nevím, proč má být dalším prezidentem komunista. To z České republiky dělá jakýsi postsovětský stát, kde se bývalí komunističtí předáci zmocnili obrovského majetku a stali se nacionálními panovníky nového druhu. O náš Hrad se z čelných míst průzkumů ucházejí hned dva exkomunisti. To potvrzuje, že jakousi postsovětskou džamáhíríjí, plnou komunistického kapitalismu, Česká republika být může. Oba kandidáti se liší, jeden komunistou je v myšlení i zvycích dodnes. Druhý je o chlup lepší. Komunistou byl a už není. Je generálem kapitalismu.

Tehdy byla jejich touha po kariéře tak silná, že odhodili zábrany. Své postoje přizpůsobili době a začali kariéru dělat v komunistickém prostředí. To je spojuje.

Copak nějaký slušný mladý muž tehdy toužil být lampasákem v armádě nearmádě nebo dělat kariéru v zahraničním neobchodě, který byl politickým kladivem komunistického státu, natož podepisovat spolupráci s komunistickým gestapem? Jak říkal kdysi herec Josef Kemr s hereckou nadsázkou, když je nepřítel v zemi, čestný muž kariéru nedělá. Zásadová nepevnost obou uchazečů je pro pobyt na Hradě riskantním doporučením. Před kým, kdy a jak by se zas ohnuli, kdyby přišla zlá chvíle? Hned dva bývalí komunisti kandidují na předních místech, to není pěkným doporučením ani pro voliče.

Je hodně těch, kdo v touze po politické kariéře nejsou hákliví. Zlevním vám elektřinu, slíbí a vy hned vidíte, další blb na holení. Jenže každý je tím, kým byl předtím, než se v něm urodil kalný plán být Masarykem.