Stačí pár lumpů

Politiku u nás neurčují výsledky voleb, nýbrž aktivita předem neznámých lumpů. Ti se obratně přitočí k politické straně, seznámí se s jejími předními politiky, s některými blíže. Některé se podaří do jejich zločinů namočit. A pak se pustí do rozsáhlých krádeží, uplácení a vydírání. O krytí se starají povrchně, buďto přeceňují, že je straničtí bratři vykryjí, nebo dokonce s prozrazením přímo počítají.

Možná je to spolehlivý obchod. Nakradeš si a zničíš kariéru politické strany, do které jsi obratně naskákal. I za to ti třeba také někde něco dají. Když to praskne, odsedíš si pro slušné chování jen půl trestu, tedy pár let, a pak do smrti žiješ v balíku, ve vatě, za vodou a utrácíš opatrně své ukryté míče, chechtáky a melouny. Kolik takových postav tento obchod zvládlo? Jsou už z basy venku, půlka z osmi let jim utekla jako voda. Někteří do vězení ani nenastoupili, koupili si papír, že jsou blázni. Všichni jsou inspirací dalším, kteří ještě za vodou nejsou. Má to i bonus navíc. Během trestu zlodějům uteče zestárlá manželka i s dětmi. Po propuštění si koupí bez komplikací zbrusu novou, navíc mladou, která po zralém boháči ráda skočí.

Tuto nadsázku rozvinul exagent Babiš v duchu nejvynalézavější estébácké invence. Jiří Švachula, přítel obou Faltýnků, v Brně nedávno soudem první instance odsouzený na mnoho let, se podle Babiše od ODS naučil mafiánské praktiky, jak krást, které pak přenesl do hnutí ANO. Tam ho prosadili oba Faltýnkové už v roce 2014, protože jeho příští praktiky včas nepostřehli. Teprve dnes, po Babišově odhalení, je jasné, že vlivný člen ANO, odsouzený zloděj Švachula, je ve skutečnosti zlodějem z ODS.

Po pádu komunismu, který soudil lidi, jak chtěl a potřeboval, ustanovil nový demokratický režim tak úzkostná a zašmodrchaná pravidla, aby zneužití státní moci vůči občanům bylo co nejobtížnější. Výsledkem je pravý opak. Obžalovaní a potrestaní mají mnoho možností, jak ze stisku spravedlnosti vyklouznout, jak rozsudek oddalovat či ho tak rozmělnit, že se sám po čase rozplyne v nic. A zneužít státní moc vůči občanům není naopak nijak mimořádně komplikované. Desetileté trýznění nevinné Parkanové státní mocí a desetileté unikání vyšetřovaného Babiše před soudem jsou příklady za ty ostatní.

Zloději mají v republice nadměrný vliv. Umí sejmout skoro každého politika, na kterého si ukážete. A ještě si nahospodaří pěkné peníze na potom. Teď se v jejich stisku kroutí STAN, tolik slibná strana, která se pyšnila svou pověstí bojovníků proti tomu, do čeho ji nyní namočili právě ti, které chtěla vymýtit. Může tak padnout další strana, která v mnoha lidech vzbuzovala naději. Jsou to holt ustavičné vlny české politiky. Vzlet, naděje a pád. A další nová naděje. A zas vzlet a pád. STAN ať se bojí strašlivých konců Věcí veřejných. Tolik slibů a nadějí Věcí veřejných a brzký pád na mrchoviště.

Zloděje v politických stranách i okolo nich by jistě oslabily rychlé, přehledné a nemilosrdné rozsudky za kriminální činy, jichž je k dispozici dost. Prioritou nemá být štvanice na partaje, nýbrž štvanice na kriminálníky. I těch je dost. Procesy, které se topí v nepřehlednosti, táhnou se léta, stonají na nezájem a věčné pinkání spisů sem a tam, včetně jejich relativizace různými činiteli, to vše jsou silná lákadla pro další zloděje.

Zvláště když králem těchto problémů je bývalý premiér, dnes zrající na prezidenta. Jeho obvinění ho tam katapultují. Ten krade, to bude slušnej muž, říkají si voliči. Tož, páni zloději, v jeho stopách jděte!