Logo

Premiér národního svérázu

Post Image

Premiér národního svérázu

Play icon
5 minut
"Jeďte se podívat do Lipan. Tam na pomníku stojí „Památce demokracie husitské na těchto polích ubité“. Spojit středověké tálibánce s demokracií by jinde nedokázali..." Snímek rekonstrukce bitvy na Vítkově.

foto Profimedia.cz

Za poslední desítky let se česká společnost málokdy většinově shodla na tom, co se má dělat. Vlády bývají slabé, co jedna začne, to druhá zase zruší. Pohne s tímto národním rysem nový premiér Petr Fiala?

Převaha osmi poslanců ve sněmovně je nebývale silná pozice vlády. Jenže stojí na velice slabém základě. Vznikla jen díky tomu, že neobvyklé množství voličských hlasů v říjnu propadlo, a jejich strany tak nepronikly do parlamentu. Stačilo pár desetin procenta navíc pro některé z uskupení, které zůstalo mimo sněmovnu, a mohli bychom mít na krku jiný výsledek.

Chabý základ není žádnou novinkou. O více polistopadových vládách rozhodla hrstka voličů. Ručička podpory se kymácí kolem padesáti procent, vlády bývají slabé nebo slepené z politiků velmi různých názorů a často nedožijí konce mandátu. Tak to bylo před pětadvaceti lety, tak je to i dnes, ačkoliv voličská masa se proměnila. Staří odešli, mladí dospěli k volebnímu právu, názory se ale často nemění. Voličské preference se asi předávají v genech, nebo jak. Společnost má nové problémy, ale vleče na zádech stále stejné, neřešené a odkládané starosti z minula, kam se dívá nejraději.

Možná že neschopnost všech vlád realizovat v lidském rozměru třeba výstavbu dálnic, železničních koridorů nebo vybudovat racionální důchodový systém je důkazem téhož – síla společnosti se napíná oběma směry, tam i zpět, tudíž se kymácí kolem těch padesáti procent, uprostřed, ani tam, ani jinam, čehož výsledkem jsou ty bizarní tři kilometry dálnice v polích nebo nepřetržitá devastace maturit ustavičným zlepšováním, které má podobu zhoršování.

Názory společnosti se nevyvíjejí, tak se nemůže ani vybudovat nic z toho, co vyžaduje větší společné a dlouhodobé úsilí k něčemu. Jednou se vlády pustí do horečného rozhrabávání kdečeho, aby prý byly dálnice. Vzápětí to jiné vlády všechno zastaví, že to nebylo dost promyšlené, a situaci vylepší tím, že nedělají nic. Nejdůležitější činností při budování dálnic je poletování hejna politiků s nůžkami, kteří nedůstojně stříhají pásku při otevření trapných tří kilometrů dálnice.

Země se tak podobá dílu bláznů, kterým nelze porozumět. Češi to vědí, diví se tomu a z rozpaků mumlají cosi o zlatých ručičkách, které nikdy nebyly, a o nejlepším pivu na světě, které svět nezná. Říká se tomu národní svéráz nebo moderněji domácí specifika.

Podpořte Reportér sdílením článku