Vítězství... a únava

Tak dopadly volby. Překonali jsme obtíže velehor, propastí a ledových vánic. Protivník poražen, sestupujeme do rovin. Osvobodili jsme se od prorůstání kapitálu se státním rozpočtem a od sil nesvobody.

Z hor vidíš daleko, až do budoucnosti, vzduch je čirý, chlad drží mozek v pohotovosti. Může tě skosit mráz, spadneš do propasti, zasype tě lavina, zakousne tě medvěd. Boj v horách je obtížný, ale povznáší. Je to zápas o ideje. Tak to asi myslel Bertolt Brecht, jehož výrok o horách a rovinách teď po svém interpretuji.

Vítězně sestupuješ do rovin. Kolem tebe se válejí povalené figury Babišů, Filipů, Hamáčků, Faltýnků. Ještě netušíš, že v rovinách je boj obtížnější. Nepovznáší. Nikam daleko nevidíš, všemi směry je tatáž nuda, která unaví každého hrdinu. Místo propastí vysušená pusta, místo chladu upocená vedra, místo hrdinských výbojů unavený pochod v prachu cest. Ubohost rovin zná hlavně intriky a podrazy. Nepřítel je vidět málo, v prachu jen tušíš jeho přítomnost. Bitva je asi strašná, jenže ty ji sotva hmatáš. Jen padlých je kolem tebe víc a víc. Ani nevíš, co či kdo je zabíjí. Bitva zuří, ty ji nevidíš.

Toto asi říká Brechtova metafora dvou politických etap. V rovinách padneš snadněji, vítězí se obtížněji. Bitvy v horách jsou heroické a málem posvátné. Na bitvy v rovinách se vzpomíná méně, často jsou ubohé, krvavé, zapatlané v bahně či pohlcené pískem pouště.

Pěti politickým stranám se podařilo vyhnat Babiše. Zní fanfáry a oslavné projevy. Dvě vítězné koalice sestupují z vrcholků. Svornost, která je spojovala, když chtěly společně porazit padoucha, slábne. Heroismus hor končí, zablácená banalita špinavých bojů začíná. A nepřítel jde dolů s vámi. Ing. Babiš není poražená nula, nýbrž predátor postřelený hanbou. Všechny kamarády předlistopadových pořádků, které jste vyřadili, soustředí oligarcha Babiš kolem sebe. Vzájemné spory odkopne, jednoho dne vás chce porazit.

Pětikoalice půjde opačným směrem. Jednota bude mizet, zato rozpory sílit. Pět stran má pět názorů, které se překrývají někdy jen málo. Společné mají co? Svobodu? Demokracii? Pro politickou jednotu je to slabý svorník. Začnou se rodit ponížení a zatrpklí, kteří míní, že vědí lépe, co dělat. Vojsko vítězů se začne rozpadat v hloučky s vlastním cílem, který za rozpad ani nestojí. Může manželství založit pět lidí nebo osm? Usvědčíme tě elektroměrem, kde bydlíš? To jsou spory rozkladu. A je to také okamžik Babiše na číhané. Vrhne se na vás, hloučky rozežene či pobije. Ale nejspíš hlavně pohltí. Někteří z vás ho povolají na pomoc ve sporech proti jiným z vás. Stane se vaším vládcem, ani nebudete vědět jak. Kam zmizela sláva bitev z hor? – budete se divit.

Máte velkou šanci brzy se rozložit. Jste Češi, umíte vybírat nebezpečné zatáčky v posledním okamžiku a překonávat velké obtíže. Kdysi jste porazili Paroubka, jenže vstalo tisíc nových Paroubků. Vy umíte v banalitě rovin prohrát vítězství z hor za vteřinu. Velkolepý odkaz listopadu 1989, být Evropanem, jste už jednou zmarnili. Babiš na tom postavil první úspěch. Číhá na druhé kolo. Dáte mu druhou šanci? Proměníte zas ideály Listopadu za hnus třetí normalizace, která vám vše sebere a nic nedá? První náznaky destrukce pocházejí od Pirátů. Málo se ví, že umět dobře prohrát posiluje vítězství. Rozumím jejich rozčarování, že přišli o tolik mandátů z rukou spojence. Volby už nepředělají. Zato destrukce koalice může předělat mnoho.

Babiš je Slovák, má výdrž. Vydržte konečně jednou taky.