Pražská kavárna zneužila evropské poslance

Slova jsou mocnější než samopal. To ví každý, kdo slova vyrábí. Ze samopalníků málokdo. Ti věří kulkám. Sám Stalin se ptal, kolik má papež vojáků. Byl zkrátka samopalníkem. A kde je dnes papež, kde je Stalin? Slovům důvěřoval Václav Havel. I o těch, která skutečnost předělávají v opak, věděl hodně. Napsal hru o ptydepe, nesrozumitelném jazyce vytvořeném s drtivou pseudologikou, který nic nevyjadřuje a mocnou silou své prázdnoty dokáže celý vesmír změnit v totéž nic.

Nebyl to ovšem jen Havlův objev. Významným pracovníkem v této disciplíně jsou dnes i Babišovi zaměstnanci všeho druhu. Nad Agrofert by si měli dát blikající neon „Evropští poslanci se nechali zneužít“. Ta věta komentující, že Evropský parlament drtivou většinou schválil usnesení kritizující Babišův střet zájmů a posílání dotací do Agrofertu, je totiž vlajková loď babišismu.

Věta o pěti slovech, která za pár minut napsal kdosi v Agrofertu, a kolik toho říká! Babiše zprošťuje podezření, obvinění či žaloby. Čemu se tolik orgánů činných v trestním řízení věnuje tolik let, to vyřídilo pět slov. Lidé s fantazií si mohou představit to zneužívání. Hrstka Čechů z pražské kavárny přišla, zneužila… a jací byli, ti evropští poslanci! Jak je ale zneužili? Podplatili je českou korunou? Nebo je snad… což neměli europoslanci nohy křížem? Další slova, která mají Babiše vylepšit: účelovka, útok vlastizrádců na český stát, kampaň, mezinárodní spiknutí, Kalousek, bulvární antikomunismus. Nic na mě nemají než toho Antibabiše.

Obrana vtipem

Lidé nejrůznější ptydepe používali odjakživa a nikdy nepřestanou. Třeba sovětská píseň: Já druhou takovou zemi neznám, kde tak svobodně dýchá člověk… Dýchalo se tak svobodně, že z toho člověk skončil v gulagu. Za Hitlera se zase hlásilo, že wehrmacht neustupuje, pouze zkracuje frontu. Komunisti říkali zdražování úprava cen, chudobě blahobyt a nedostatku bytů právo na byt.

Jak se ptydepe bránit? Vtipem. Vyprávělo se kdysi: V běhu závodili americký prezident Kennedy se sovětským Chruščovem. Noviny napsaly, Kennedy byl předposlední, Chruščov na čestném druhém místě. Lidová demokracie v roce 1958: Ukrajinský kvas drtí coca-colu na světových trzích. Pohůnci Dr. Husáka, prezidenta v roce 1979: Kohout (vyhnaný z vlasti) u nás dokokrhal. Hlas lidu: A kdy dokejhá Husák? Prezident Novotný, šedesátá léta: Nebojte se, soudruzi, maso bude vbrzku. Hlas lidu: Jak se, pane průvodčí, dostanu do brzka? Prý tam mají maso.

Skutečnost jde nakonec svou cestou. Někdo uvěří, někdo se směje, někomu je z těch keců špatně od žaludku. Goebbels říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Měl dodat: pro toho, kdo ji říká. Tak dlouho lžete, upravujete, interpretujete skutečnost, až jí sám či sama uvěříte. Prezident Antonín Novotný u výlohy: kabát 14 korun, sako deset. Košile osm, to je blahobyt. Na co si ty lidi stěžují? Manželka: to je čistírna, Toníku.

Babiš líčí europoslance jako blbce, kteří se nechali zkorumpovat, přesvědčit, obelhat pravděpodobně Kalouskem. Možná už věří, že celá EU byla tehdy dávno založena proti němu, Babišovi. A přitom je nevinný jak motýle. Slova jsou mocná zbraň. Ano, i v rukou darebáků. Bývaly doby, že mocnou zbraní byla pravda. Ta si ale dnes stojí špatně. Všechno se měří Pilátovou otázkou: Co je pravda? Inu každá lež, řekne moderní filozof Babiš a shrábne další dotaci. Vše je relativní, až na ty dotace, dodá, šklebě se. Ty má v kapse.

Pro každého však platí: Když tě chytí, že kradeš, je marné říkat zpolitizovaná kampaň. Prostě kradeš, s tím nehne ani milion právníků.