Ctěný pane prezidente!

Ctěný pane prezidente!

Na jazyk se mi dere oslovení Vaše Prevoschoditělstvo, a možná byste ho i vy slyšel raději než to fádní „prezidente“, ale zatím ještě tím prezidentem jste, tak u toho demokratického vyjádření úcty zůstaňme.

Nedávno jste konečně odvolal ministra kultury Staňka, o což vás v souladu s ústavou požádal předseda vlády. Mnoho týdnů jste přitom naznačoval, že za tím odchodem je jakási lumpárna, kterou musíte nejprve prozkoumat, protože nejste nějaký kývací stroj, nýbrž prezident všech. Mnozí se zlobili, že na takové zkoumání nemáte právo, protože jste prezident, a nikoliv vyšetřovatel, a že těmi odklady porušujete ústavu. Vy jste se jen smál a odvolával se na to, kolik voličů vás zvolilo, a naznačoval tím patrně, že vy a vaši voliči jsou víc než ústava.

Konečně jste tedy nešťastného ministra odvolal. I když jsem vás nevolil, jste i mým prezidentem. Mohu se vás proto zeptat, na co jste při tom mnohatýdenním zkoumání Staňkova odchodu přišel? Rozptýlily se vaše předem naznačené pochyby, když jste ho nakonec odvolal? Na koho ty pochyby mířily? Na premiéra Babiše, protože odvolání ministra navrhl? Nebo na někoho dalšího? Na Kalouska snad? Měly podobné pochyby tajné služby, které tu proto jsou, aby slídily místo prezidenta? Pomohly vám vaše podezření rozptýlit?

Byly to týdny činorodého pátrání? Jak jste pátral? S Ovčáčkem, či bez něj? Kdo z odborných pátracích kruhů vám pomáhal? Či jste sám nepátral, ale čekal, co vám pátrači odborníci donesou? Věděl o vašem pátrání kancléř Mynář, který nesmí nic tajného vědět, protože nemá bezpečnostní prověrku? Bude někdo potrestán, protože vám podstrčil špatné stopy, a tím zavinil, že jste musel v oblasti ústavy sám řádit jak tajfun? Nebo jste si ty špatné stopy podstrčil sám?