Pod povrchem vzteku

Říká se u nás: postavy, které naši dnešní republiku dobře či hůře budovaly, jsou zloději, kteří si nahrabali, a politika je proto svinstvo, které si domlouvají ti nahoře.

Nejoblíbenějším nástrojem politického zápasu je kletba „zvažuji podat trestní oznámení“ jako odpověď na obvinění, že ten a ten „krade“. Kolem těchto postojů se rozvíjí veřejná debata. Krade, či nekrade? Ta debata chvíli trvá, pak pomalu dohasíná, vytlačena nějakým novějším obviněním. Trestní oznámení obvykle nikdo nepodává, protože každý se spíš spoléhá, že se na to zapomene, než na spravedlnost, kterou zajišťují orgány státu.

Tak se v jednom chumlu melou pachatelé i nevinní. Pro veřejnost jsou zaměnitelní. Dotyčný je nevinný, nebo je to další nepotrestaný darebák. Sami si to rozhodněte. Nikdo si už nepamatuje, jak to s dotyčným bylo, něco ukradl, nebo mu něco ukradli, každopádně je to taky darebák, to narážím na Švejka. Spravedlnost mají v rukou média, politická veřejnost a hospoda a semílají to všechno v jeden chuchvalec samozvaných žalob, samozvaných rozsudků a sprostoty typu herce Jandáka, která se šíří jak chřipka.

Je nepřehledno. Pro jedny je to nepřehledno dobré, pro druhé nikoliv. Poctiví se topí v pomluvách, to jsou oběti. Gauneři mají pověst čestných, to jsou vítězové.

V lepších zemích honí gaunery policie, prokurátoři a soudci. Politici se do toho pletou jen zdráhavě. Obvinit někoho falešně, natož vynášet soudy nebo veřejně krýt gaunera může politiky stát kariéru. Naši politici se nezdráhají. Falešná obvinění, lži či pokusy krýt kamarády gaunery jim procházejí. Důležité nejsou soudy a rozsudky, na ty kašle už i prezident, důležité je veřejné mínění a práce s ním. Většina politiků řekne bez zábran cokoliv. S důkazy se nikdo nepáře, však se zapomenou. Kolik lží už naházeli na lidi i státní orgány premiér a prezident.