Kdy soudruh Babiš odejde z politiky?

Babiš už dlouho zatěžuje občany vlastními problémy. Věnuje jim mnohem víc energie než vládnutí. Je tu policie, soudy, ať to vyřeší. Co je nám po jeho hnízdě, po jeho estébácké tahanici? A přesto ho máme denně u nosu, soud nikde. Jestli kradl či udával, ať jde, jestli nekradl, ulevilo by se všem. Každou chvíli na něho někdo tlačí, aby z politiky odešel, než to vyřeší.

Nikdo proti němu neumí namířit reálnou politickou sílu. Genialita této problematické figury je v tom, že se učinila nenahraditelnou. Ale možná to není genialita, jen škleb dějin. Sesadit Babiše, prosím, ale kdo místo něho? Za Babišem vykukují figury ještě horší. Extremistické strany dnes spolykávají mnoho procent voličských hlasů. Pak sestavujte koalice!

ČSSD, okamůrovci a komunisti bez Babiše většinovou koalici neudělají. ODS a Piráti také ne. To by všichni museli vytvořit koalici spolu, což vylučují.

Babiš to ví, a proto se nebojí. Jeho odpůrci raději tříbí své ideologie a zdůrazňují odlišnosti. Ale drobením politických programů a stran se k moci ještě nikdo nedostal. Opozice vede vnitřní spory se stejnou závažností, s níž kritizuje vládu. Pro různé marginální šarvátky nevidí, že běží boj o udržení demokratického charakteru státu. Příklad: křesťani se nespojí s jinými demokraty, protože nemohou připustit potraty, ale nevidí, že je na obzoru síla, která nepřipustí křesťany.

Babiš je bravurní jako Brežněv. Buduje koalici koryt a prebend, která má nahradit staré koalice názorů. Jeho voličům na idejích nesejde. Chtějí chléb a hry, moderněji vyjádřeno koblihu a dotace. Oboje jim Babiš dává. Stíhání se postupně zbavuje. Vyměňuje ty, kteří ho trestně stíhají, zanedlouho už ho nikdo stíhat nebude. Druhá jeho skvrna, estébáctví, už dávno patří mezi počestná řemesla.

Babišovskou koalici protichůdných sil tmelí moc. Spojení komunistů s miliardářem je stejně hříšné jako smlouva Hitlera se Stalinem. Nějaká společná ideologie se dá z toho chumlu přesto vystopovat. Silný nadstát, řízený „jako firma“ z centra, který se nezdržuje „žvaněním“. Stále složitějšími dotacemi a přirážkami regulovaný svobodný trh. Přibližné pojetí práva a kontrola života občanů, jako by byli státní majetek. V čele toho všeho ten nejlepší, jenž maká. To jsou ideje, které tu zůstaly po komunismu. Dnes je vláda nachází na Východě. Proto se snaží otočit tam vývoj republiky. Proto má tolik porozumění k nedemokratickým režimům. Když čeští politici procházejí zlatými dveřmi v Kremlu, cítí posvátné mravenčení, které je povznáší k výšinám vyšším než ty dveře.

Jako by se autoritativní tužby vůdců všech odstínů spojily a vytvořily „nadpolitickou“ sílu, která má český stát odklonit od Západu a spasit republiku před chaosem demokracie. Vůdci se prezentují jako nepolitičtí, poctiví a čestní. Dřív se taková hnutí sjednocovala jménem národa, rasy, Marxe, šťastné budoucnosti všech, proti kapitálu, židům a cizincům. Dnes se „nadstrana“ s podrobnějším popisem neobtěžuje, svět dělí na „staré strany“, které byly špatné, a na „nové strany“, které stojí v čele budoucnosti.

„Bude líp, dejte si koblihu.“ Lákat na budoucnost není nic nového. Vzpomeňte na Hitlerovo „Německo, probuď se“ nebo Gottwaldovo „Roztočíme kola!“.

Až těmto bludům přestanou věřit voliči, Babiš odejde. Předtím musí demokratická část republiky svést velký zápas. Nebo nemusí. Demokracie není nic samozřejmého. Kdo ji nechce, nemá ji. Nevím, jestli tato triviální myšlenka ještě platí. Jestli zvonění klíčů neznamenalo, že nechceme svobodu, nýbrž „soudruha tajemníka, ale hodnýho“. A tím soudruh Babiš je!