Náš drahý stát, moje drahá žena

Babišova vláda do nového roku 2019 oznámila poplatníkům triumfálně, jak dobře hospodařila. Výsledek rozpočtu je lepší, než plánovala, dokonce je v přebytku pár miliard. Sama se za to chválí.

Ve skutečnosti je spíše jako žena, která koupí zlevněný kožich a raduje se, že ušetřila, nebo dokonce vydělala. Nebo, abych nerozčiloval emancipované ženy, je jako muž, který koupí ojeté auto a rozdíl v ceně považuje za úsporu, nebo dokonce za zisk. Ale rodina tímto hospodařením nevydělala, zaplatila ojeté auto a má kožich, který zlevnili, protože vyšel z módy. Satirik tomu říkal, nechci slevu zadarmo.

Vláda očekává pochvalu. A dočká se, málokdo si všimne, že její přebytek vzniká podobným trikem jako v rodinách. Naplánuje se velký schodek rozpočtu, aby po uzávěrce byl výsledek lepší. Reálná ztráta je zakleta ve skutečných výdajích státu. Jsou nutné? Vyplatí se poplatníkům? Dostanou za své daně kvalitní služby?

Říká se „moje drahá žena“, nebo „moje žena je drahá“. Ze stejných slov dva odlišné významy. Vysvětlovat si je nemusíme. Jde o lásku, nebo o peníze, to je jasné. U státu to neplatí. Můj drahý stát – nejde o lásku. Znamená to, že stát je drahý. Že jsou drahé jeho služby. Že nabízí za hodně peněz málo muziky.

Často se říká, kdyby se jako stát choval soukromník, zkrachoval by. Ale stát nezkrachuje. Vybere od občanů tolik peněz, kolik chce. Vrší narůstající dluh. I když někteří politici tvrdí, že státní dluhy se neplatí, není to pravda. Veškeré dluhy, které stát nadělá, zaplatí občané dokonce už v okamžiku, kdy od nich stát vybere daně, dříve berně. První je od slova dal, druhé od slova sebral. Druhé je výstižnější.

Spojitost mezi tím, co stát sebral a co za to dává, je nezřetelná. Každý, kdo od státu dostane, je spokojený. Souvislost s tím, co mu stát bere, nevidí, protože je to zamotané do složitosti státní správy a vládní propagandy, která i dnes ještě řekne, že školství a lékaře mají lidi zadarmo.

Stát za naše peníze ucpal a včas neopravil dálnici. Způsobil tím poplatníkům, kteří prostáli mnoho hodin v kolonách, ohromné ztráty. Je to tím, že stát na včasnou opravu před zimou neměl dost peněz? Měl vybrat víc, než vybral? Sáhnout na ty fiktivní úspory, kterými se nyní chlubí? To si málokdo myslí, peněz měla vláda dost, zato vládní tvořivosti málo.

Stát se nikdy nepolepší. Smyslem rozpočtu není financovat užitečné služby a pomáhat lidem, které postihla tragédie. Jeho smyslem je utrácet peníze voličů tak, aby voliči měli pocit, že dostali něco zadarmo. Aby šli k volbám s pocitem, tahle vláda je dobrá, plýtvá a rozdává, tu budu volit.

Slova plýtvá a rozdává volič ale nepoužije, to by s jeho láskou k politikům neštymovalo. Místo plýtvá a rozdává říká, že pomáhá. Tato pomoc zesiluje před volbami, ochabuje po nich. K politické dovednosti patří přesvědčit voliče, že výdaje státu jsou rozumné, úsporné a potřebné, ačkoliv jsou to vesměs výdaje korupční, jimiž si vláda zajišťuje trvání u politické moci.

Neštěstím každé vlády je, že v její demokratické podstatě je tento korupční rys zaklet. Která vláda odolá, aby voliče nepodplácela, když to může financovat z daní podplacených voličů? Jde jen o to, jak velká je ta korupce, jak velká je míra vládního plýtvání a jak velká je výřečnost politiků toto voličům zastřít.

Neohrabané vlády podplácejí voliče málo a prohrávají volby. Vlády populistické oslepují voliče líbivostí, ale přinášejí jim hlavně ztráty. Přejme voličům do nového roku, aby alespoň trochu viděli. Zlevněný opelichaný kožich úsporu ani zisk nepřinese. Opelichaný rozpočet je na tom stejně. Tak vzhůru do dalších let a rozpočtů!