Proč je Babiš o půl koně napřed

Třetina voličů nepříznivému rozsudku neuvěří.

Babiš rád říká, že je na něj hon. Ačkoliv jsou jeho kauzy jednoduché a čitelné, hon jeho politických soupeřů nemá jasné výsledky a čím dál je jasnější jediné – že ani v budoucnosti jasno nebude. Proč?

Babišovi lovci připomínají jezdce, kteří se beze smyslu řítí za vycpanou zvěří na špagátu, jak to známe z umělých honů na lišku či jinou zvěř, které se dnes organizují, protože skutečná zvěř je dávno chráněná. Lovci zmítá lovecká vášeň, vře v nich krev, ačkoliv vědí, že pronásledují pytel slámy. Babiš ovšem pytel slámy není, je právě tou chráněnou zvěří, která se ulovit nesmí. Pracuje s lovci aktivně. Předhazuje jim další a další stopy, odbočky lovu, návnady a pasti.

Lovci už už jsou u cíle, když vtom se náhle ztratí stopa, kořist se rozplyne, psi krouží kolem, čichají, Babiš se směje. A nachystá lovcům běh jiným směrem, s jiným cílem. Kolik vzrušení si užili lovci s Agrofertem, než na něj nasadili Lex Babiš, zákon, který upokojil lovce, ale nezměnil nic. Babiš fakticky dál kontroluje Agrofert, kam padají dotace. Jen se to jinak jmenuje.

Proběhl – a snad ještě dál – běží hon na syna, Švýcara. Připomíná jakousi popletenou bondovku, ale jaký měl smysl? Nu, aby lovci zas běželi k cíli, který se jim rozpustí před očima jak mlha. Je zde jasné podezření, že na něj otec přepsal to hnízdo, aby dostal ty miliony. Smyslem honu na něj bylo zapomenout, co je obsahem kauzy. Kde bydlí syn? Jak je nemocný? To jsou bezvýznamné atrakce, nic víc. Smyslem kauzy je, že i syn je obžalován, protože se s tátou měl podílet na podvodu. Ale to je jediný směr, kterým běžet nelze. Ten je zabetonován vedlejšími efekty, které se do hry pletou, ačkoliv její rozpletení by nebylo nic těžkého – i výsledek si podle Babišova vzteklého chování umíme představit. Nic nenasvědčuje tomu, že se k výsledku blížíme.

I kdyby Babiše soud odsoudil, zavřít ho není možné, ale nikdo to neřekne nahlas. Třetina voličů nepříznivému rozsudku neuvěří. Sám Babiš ho odmítne, bude dál premiérem. Kdo a jak by ho odstranil? Policie? Zatkli by ho ve Strakovce? Tomu věříte? A co by bylo dál? Jaký plán B? Rozvrat státu? Klid na práci v čudu? I prezident by Babiše znovu jmenoval, tak těsné mají pouto. A předčasné volby? Kdo by je chtěl? Hned několika stranám reálně hrozí, že by do sněmovny neprošly. A odsouzený Babiš kdyby opět vyhrál, aha? Vládl by z vězení?

Víte přece, jak to u nás chodí. Když zákon překáží tomu, co je prý rozumné, co je potřeba, zákon se přeskočí. Nebo podleze. Proto je hon na trestně stíhaného premiéra často tak prázdně dramatický, jen aby vznikl dojem, že je to hon. Ulovit kořist si politici nepřejí. Nikdo neví, co by bylo dál. Babiš je chráněná zvěř, tu ukořistit bylo by málem trestné. Lovec by rozbil vládu, rozbil demokracii, rozbil já nevím, co ještě. Kořist Babiš je chráněna celou řadou vzájemných vztahů, cílů, závazků, potřeb i obav velkého kusu politického světa republiky.

Jediné, co tuto kořist může bez obav ulovit, je pro Babiše nepříznivý výsledek příštích voleb. I když – kolik lidí se s ním do té doby ještě namočí, kolik pozic on sám obsadí, jak hluboko vroste do těla churavé demokracie?

Proto míří hon na pytel slámy směrem, kde žádný cíl neleží. Proto je Babiš stále o půl koně napřed. I kdyby nechtěl.