Miloš Zeman – vzdělaný a ušmudlaný knihomol

Soudruzi a soudružky, přeji nám, aby svět šel nalevo – řekl prezident Zeman na sjezdu komunistů. To mě polekalo. Myslel jsem, že „oni“ už jsou zas tady. Pak jsem si všiml, že to neřekl včera, ale už v dubnu, kdy jsem to přehlédl, protože Zemana zas tak detailně nesleduji. Takový blázen nejsem.

Od dubna se svět o kus pohnul. Nikoliv nalevo, nýbrž šejdrem, přesně podle prezidenta. Hodně lidí se rozčílilo, proč k těm komunistům leze a proč se k nim lísá s tím hnusným oslovením soudruzi a soudružky. Rozčilování bylo zbytečné. Jak jim má soudruh Zeman říkat, když ne soudruzi? Obě strany si toho vybydleného oslovení váží, vidí v něm snad rozbušku příštích světlých dnů.

A proč k nim chodí? A kam jinam, když je u komunistů vítán stejně srdečně jako v Číně a v Moskvě? Každý přece chodí rád tam, kde ho rádi vidí.

A poprask s vyznamenáváním umělců na Hradě? Každý, kdo dává medaile, dává je těm, kterých si váží, protože pro něj něco udělali nebo mu dali nějaké peníze. A medaile sama má tu cenu, kterou jí prezident i ocenění udělí. Přece byste nechtěli, aby prezident dával medaile lidem, kterými pohrdá.

Jiní prezidenti také oceňovali umělce, kterých si vážili. Těm, které neocenili, se ovšem nepošklebovali, že jsou to nuly. Různí prezidenti mají různý vkus i povahu.