Sen o vládě, která bude demokratická

Sestavování vlády, která by měla důvěru, se změnilo v pěkně dlouhý porod. Je to tím, že chcete sestavit vládu z nedemokratických prvků. Z trestně stíhaného premiéra, z komunistů, případně z fašizujících extremistů. Úpíte u toho, že to jinak nejde, že je to výsledek voleb. Každou chvíli vám to krachuje. Kdyby se vám to povedlo, bude to ještě horší. Komunisti ani okamurovci, ani trestně stíhaný estébák nemají ve vládě co dělat. Výsledek voleb neříká, že tam mají být. Říká, že volby vyhrálo ANO, nikoliv Babiš osobně, a že ANO má navrhnout premiéra a sestavit vládu. To lze s vynecháním politického smogu učinit.

V ANO, nepochybuji o tom, jsou poslanci, kteří nedemokratické extrémy odmítají a kteří mají problém i s minulostí svého předsedy. Mohou nabídnout jiného premiéra ze svých řad a připravit demokratickou vládu s dominantním postavením vítěze voleb, vládu ANO. A pozor – s podporou poslanců ze všech parlamentních stran, kde se takové cítění dá očekávat. Kdo z poslanců chce, aby demokracie v republice pokračovala, přidá se. Sestavit vládu touto cestou by bylo možné.

Ovšem kdyby se chtělo ji sestavit. Nevím, proč se neustále mluví o variantě se sedmiprocentními komunisty, s desetiprocentními okamurovci, s estébákem a s argumentem, že to tak musí být, nebo budou za rok předčasné volby, čímž bychom měli už skoro dva roky nedemokratickou vládu bez důvěry. Vyhnout se tomu vyžaduje politiku elegantní, chytrou a statečnou. Udělat ji musí demokratická většina ve sněmovně, je-li tam. Hlavní odpovědnost leží na ANO, jehož poslanci se musí emancipovat od šéfa i od jeho osobní moci. Ostatní demokratičtí poslanci musí tuto aktivitu podpořit. Tak zůstanou obě extremistické strany mimo provoz demokracie, jak se sluší a atří. Pětadvacet procent dohromady měl i Henlein s Gottwaldem, a ve vládě nebyli, protože ostatní je tam nevzali. Ani Sládka, toto monstrum lůzy, do vlády nikdo nezval, i když jeho hlasy by se leckomu hodily.

Demokratický prezident by takovou aktivitu jistě podpořil všemi deseti. Vznikla by rychle vláda obrany demokracie, či jak ji kýčovitě nazvat. Měla by těžiště v návratu k demokratickým principům, k dodržování ústavy a ostatních zákonů. A ta část hnutí ANO, která by tento či podobný emancipační postup vyvolala, by si zajistila perspektivní budoucnost demokratické politické strany. I v demokracii jsou okamžiky, kdy to má svoboda nahnuté. Záleží pak na kvalitě politiky, kvalitě politiků a kvalitě lidu, zda demokracie spadne do jámy, či přežije. A v takovém okamžiku právě jsme. Je to okamžik krize, ale není bez řešení. Občanská válka, kdy v boji proti jedné totalitě se moci chopí druhá totalita, nás nečeká.

Jistě vás napadlo, že to, co zde píšu, jsou samé nereálné chiméry. Ano, jsou, protože nemáme takovou politiku a takové politiky, aby to chiméry nebyly. Na demontáž svobody pohlíží i lid dost lhostejně. Nechtěl vlastně v listopadu 1989 nadále komunistické tajemníky, ale hodné? Aby mu všechno dávali a nic nechtěli, jak to dnes nabízí Babiš, krom jediného, neplést se do vládnutí? A politici? Ti mají každý svou stranu a svou mocenskou tužbu mít úřad, funkci, kus vlády. Osud státu je mimo hru, ve hře je osud můj, mé strany, naší party, mého ega, viď, Zemane. Kdo je dovedný manipulátor, jakým Babiš je, pinká si s takovou cháskou, jak sám potřebuje. V prezidentovi, který oslavuje jen sám sebe, má dobrého spolupracovníka.