To jsme tedy nečekali

Když jsme v listopadu 1989 zvonili klíči a s pobavením se dívali, jak zmatení komunisti bez boje opouštějí moc, okupanty jim danou, toto jsme nečekali: reformní strany v úpadku mimo hlavní proud politiky, staré síly v čele. Nejsilnější trojici tvoří: 1) soukromé hnutí exkomunisty a nevědomého spolupracovníka StB z exkluzivní komunistické stáje, 2) vnitřně se rozkládající ČSSD, 3) estébákova KSČM, mazané sdružení stalinských sirot, které pád komunismu přežily. Z tohoto materiálu, na přání voličů, má vzniknout příští vláda. Tak to říkají průzkumy. Stovky jednotlivostí už teď ukazují, že v budoucnosti nás čeká minulost. Sobotka: vláda musí převzít z rukou podnikatelů rozhodování o dalším směru hospodářského vývoje. Babiš: polovinu demokratických institucí je třeba zrušit, jsou to zbytečné žvanírny. Filip: budoucnost je v socialistickém hospodářství.

Veřejnost to nezneklidňuje. Dumá o změně. Je nutná, protože se demokracie přežila? Nic bližšího o té změně neví. Přežily se staré strany? Budou nové? Ne, vláda stranictví končí. Končí soupeření levice s pravicí. Trh vniká do politiky. Marketing je král, ne fikce vládnoucího lidu. Volič chce něco jiného, a to dostane. Jediný, kdo vůbec něco formuluje, je Babiš. Byla žvanírna, byli staří zloději, kradli všichni. Noví šéfové vyženou nemravnost a budou řídit stát úspěšně, jako by to byla jejich firma. Babiš zaujal, protože má jednoduché heslo Bude líp!. ČSSD ho neobratně napodobuje, to líp chce realizovat okoukaným rozdáváním peněz. I komunisti nabízejí jednoduché heslo. Co sebereme bohatým, rozdáme chudákům. To vysvětlovat netřeba. Ani Babiš nevysvětluje, proč bude líp. Stačí energie, s níž to hlásá. O detaily se volič nezajímá. Nelevicové strany nabízejí složitá vysvětlování procent, slev, daní, důchodů. Vypadají jako nudní kupci. Triviální heslo typu slavného Zpět do Evropy nemají.

EU se zproblematizovala. V mnohém připomíná socialismus, který tu už byl. Václav Bělohradský říká, odříznout od Evropy ten východní kus, je shnilý. Jako by mu to Putin poradil. Co se odřízne, to Rus snadněji spolkne. S tématem uprchlíků si EU neví rady. Neví si rady s odstředivými tendencemi. S Británií. Bude dvojrychlostní EU, nebo je to jen krok k zániku EU? Sebereflexi EU zatím nemá.

Zvonění klíčů vyvolávalo dojem, že přijde ráj. Co teď máme, jsme nečekali. Soumrak demokracie? Je zde silný tlak na změny neznámé povahy i stejně silný tlak na zachování dosavadní politické stavby. Změny zničí svobodu a prosperitu, zachování stavby přivodí její explozi. A zpět k našim volbám: dejte si domácí úkol, napište si vládní koalici, jakou si po volbách přejete, a napište, proč ji chcete. Výsledek nikomu neříkejte, zbláznil by se. Už jste to udělali? Vidíte, jak hluboká ta krize je? Je u nás ještě někdo, kdo chce stát modernizovat, kdo chce stát vést dopředu, a je ještě mezi voliči někdo, kdo by takové politice věřil? Jste to vy? Často to vypadá, jako by stát nebyl náš, nýbrž nějakých cizích darebáků.

I v Evropě ubývá svobody, a ubývat ještě bude. Záminkou je terorismus. Následkem není jeho potlačování, nýbrž život v menší svobodě, a v ještě menší, a ještě menší… Všimněte si prezidenta Zemana, který obdivuje Izrael za jeho boj o svobodu, ale pro uprchlíky má radikální řešení. Nevšiml si, že Izraelci brání sedmdesát let svůj stát bez omezování svobody svých občanů, zato s výsledky. My jdeme jinou cestou, svobodu omezujeme, aniž by to přineslo nějaké zlepšení. V Listopadu jsme věřili, že není nic cennějšího než bezpečí, právo a svoboda. Nedostatky v tomto směru jsme léta přehlíželi a omlouvali. Dnes se s devastující silou vracejí. Vytváří se obecné povědomí, že svoboda je příčinou problémů. Regulace a zákazy to prý spraví. Ale nic lepšího než svoboda a demokracie není a není také žádný důvod tyto nejcennější evropské objevy omezovat a nahrazovat něčím, co ani neexistuje. Tak se jmenuje dnešní krize. •