Svátek starých časů, Února a Listopadu

Svátek 17. listopadu. Ten se od roku 1941 jmenoval Mezinárodní den studentstva, pak Den boje studentů za svobodu a demokracii, později vypadli studenti, nevím proč. Dnes má nové jméno – Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii.

V reálném životě jde o bezvýznamné změny. Lidé si svátku všímají asi tolik jako svátků Cyrila, Metoděje, Husa či Masaryka. Ví se, že Němci 17. listopadem krutou okupaci začínali, Rusové končili. V obou případech šlo o studenty. Šarády s vývojem jeho názvu se neluští.

Nahoře v politice je to téma zásadní a vedou se o ně líté boje. Každý nuance v názvu svátku vykládá jinak. Komičtí jsou v tom komunisti. Jejich Konečná tvrdí, že 17. listopad je s nejnovějším názvem opět svátkem studentstva. Je to politička naivní, nebo lže. Asi oboje. V jejím pojetí je to opět svátek komunistů. Ti ho měli čtyřicet let svého panování propachtovaný. Sloužil jako důležitá součást komunistické věrouky a připojený k Mezinárodnímu svazu mládeže i jako krytí pro činnost rozvědky a propagandy. Komunisti v tom svátku vidí oslavu ideálů protifašistické mládeže. Je to omyl. Ideály studentů popravených 17. listopadu 1939 neměly s komunistickými ideály nic společného. Byly přímo opačné a z dnešního hlediska i na hraně za chápáním demokracie a svobody. Ale to u symbolů nehraje velkou roli, důležité je, co znamenají teď, nikoliv, jak to bylo kdysi. Téměř všechny popravené studenty by dnes i komunisti označili za „pravicově extremistické“, liberálové za „protidemokratické nacionalisty“, v jednom z nich by rozpoznali „fašistu“ a „antisemitu“. Německý nacismus odmítali, stejně jako Masarykovu republiku. V tom by se s komunisty shodli, jenže stejně ostře odmítali i komunisty. To samozřejmě nezmenšuje ani jejich oběť, ani úctu, která jim patří. Je jen komické, kdo z jejich utrpení čerpá.

Radost z přejmenování projevily i organizace studentů. Radují se, že studenti jsou tam, kde i předtím byli, a že je tedy odčiněna krádež listopadové revoluce. Je to vítězství otevřených dveří. Krom Miloše Zemana lidé vědí, že 17. listopad byl dílem studentů, nikoliv Miloše Zemana, který se tam ovšem sám viděl, jak bojuje. Jen si nepamatuje, na kterém místě. Kdyby vypsal odměnu, jistě by se našli pamětníci, kteří tam Zemana viděli také. Studenti se přidali k obvyklému sporu o zásluhy, které vždy někdo ukradne.