Komedie a tragédie

Do Česka dovezli osmdesát devět křesťanů z irácké války. Bylo z toho velké chlubení. Dvacet pět z těchto křesťanů chtělo asi do Německa, protože tam utekli. Němci je chytili, neměli správné papíry. Podle pravidel Evropské unie by měli jít zpět do Česka, kde mohou dostat jediné správné papíry, které jim umožní, aby se nějak vznesli a odletěli do Iráku.

Jenže vývoj byl jiný. Náhle směli v Německu požádat o azyl, ačkoliv podle pravidel nesmějí.

Je to povedená komedie. Ale je to také tragédie. S uprchlíky milosrdenství smýká po Evropě sem a tam. Pomoc se mění ve zdroj neštěstí. Křesťani z Iráku byli maskoti českého milosrdenství. To se nepovedlo. Víte, kolik máme úřednictva a orgánů, co se o uprchlíky starají? Víc, než máme uprchlíků. Ale fungující systém nikde. Jen ten monotónní premiér Sobotka neochvějně říká, že vše je dobré.

Ministr vnitra už iráckým křesťanům vynadal. Jsou nevděční. Utekli do Německa. Do České republiky prchají jednotlivci a často, když se rozhlédnou, prchají dál. Zvládnout logistiku těch jednotlivců by neměl být problém. Ale je. Poučit se z omylů a chyb sousedních států, kam už dlouho utíkají statisíce, je možné a lehké. Film uprchlické tragédie před očima naší republiky běží už více než rok. Poučení nikde. Leda papouškujeme fráze, které chrlí všechny státy EU.

Ministr vnitra radil křesťanům, kteří v České republice nechtějí být: Požádejte si znovu o azyl. Bylo by to druhé kolo. Azyl by dostali, znovu by utekli do Německa… Uprchlíci si vybírají. Útěk před utrpením války se často mění v hledání nejlepších sociálních dávek. To dává evropské solidaritě kormutlivý ráz. Neohrabaná lidskost se mění v hněv proti běžencům – a taky v hněv běženců proti neohrabané lidskosti. To je třaskavina, která může explodovat.

Český stát, který s přesidlováním křesťanů organizovaným nadačním fondem Generace 21 souhlasil a povolil ho, nefunguje. Selhává skoro vše, do čeho se pustil. Registry aut, délka soudních sporů, přidělování značek na auta podle vlastního výběru. Všechno, co podnikl, je drahé, složité a nefunkční. Z výběru poplatků na dálnici nemá zisk stát, ale firma, která je vybírá. Karta Pražana – triviální průkazka, která všude jinde existuje bez problémů. Selhala za miliardy. Z vyvrtání jednoho tunelu je národní katastrofa. Přivezou hrst uprchlíků a je z toho trapná fraška. Prezident chce v této situaci vykopat kanál Miloš mezi Labem, Odrou a Dunajem. Vždyť podmáčí celé Brno! Každý větší čin českého státu se buď vymkne z rukou, nebo selže technika, případně lidský faktor, nebo legislativa. Na stavbě dálnic, což je primitivní mechanický výkon logistiky, je to vidět jasně: už se nestaví žádné. Vláda by si měla dát inzerát: Přijmeme dvacet uprchlíků katolíků z válečného území. Přihlásí se patnáct, věc selže, dva se nikdy nenajdou, zbytek bude v Polsku. Všechno způsobuje asi nedostatek úředníků a málo zákonů. Úředníky vláda nabírá o sto péro a zákonů chrlí také dost. A pořád je to málo. Je proto třeba zvýšit daně a objednat na účet vlády řadu odborných studií na téma Co a jak a kde s uprchlíky, včetně témat Jak sehnat uprchlíka a Jak se zbavit uprchlíka. Organizací, které umějí takové studie psát, je u nás dost. Prestiž republiky to zvýšilo, řekl by Sobotka. A uprchlíky by to upozornilo, aby si na Českou republiku dali pozor.

Co bude, až tento článek vyjde? Budou iráčtí křesťané už zas vráceni z Německa? Nebo do Německa? Dostanou třetí azyl? Letenky? Lepší azyl v Německu? Nebo už to celé vybuchne? •