Polsko: Revoluce uražených
5. června 2016
Reportér 06/2016 · Číslo 22Léto 2012. Prodírám se služební octavií před Varšavou nekonečnými dopravními omezeními a objížďkami. Sto kilometrů nové expresní silnice z města Piotrkow Trybunalski do metropole je těsně před dokončením. Stavbaři je sice nestihli dodělat na fotbalové Euro, ale nový kvalitní povrch už je téměř položený a všude se finišuje.
První cesta z Prahy do Varšavy je jakýsi bleskový úvod do polské reality. Masivní evropské investice do infrastruktury, země měnící se doslova před očima. Vedle toho ale taky stará komunistická dálnice kolem Čenstochové s přechody pro chodce a hlubokými vyjetými pruhy, lemovaná prostitutkami a prodavači hub. Polsko A a Polsko B. Před očima mi bude defilovat celé čtyři roky. Hrdá země, potácející se v roce 1989 na hranici ekonomického kolapsu a nyní se koupající v přívalu peněz z Evropské unie. Nově opravená centra měst a moderní přitažlivá muzea. Výborná ekonomická čísla a hospodářský růst i v časech globální hospodářské krize.
Jenže vedle toho také pořád šokující bída a vymírající populace. Minimálně dva miliony převážně mladých Poláků utíkajících za lepším do zahraničí. Třicet procent venkovských obyvatel lublinského vojvodství, kteří dodnes nemají v domě splachovací záchod.
Polsko si libuje v extrémech. A jak mám brzy poznat, taky v silných emocích.
Brzy po příjezdu do Varšavy se vydávám s kameramanem na takzvaný Pochod nezávislosti. Polská pravice a radikální mládež si na něm 11. listopadu připomínají vznik novodobého Polska v roce 1918. Z malé akce, poprvé pořádané v roce 2009, se stala postupně mohutná demonstrace nesouhlasu s vládou středové Občanské platformy, která se k moci dostala v roce 2007.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zahraniční reportér, zpravodaj České televize. Byl korespondentem v Moskvě a ve Varšavě.