Slzy… a pak to ze mě spadlo
2. června 2019
Reportér 06/2019 · Číslo 58Slzy… a pak to ze mě spadlo
2. června 2019
Reportér 06/2019 · Číslo 58Slzy… a pak to ze mě spadlo
Pro české fotbalisty zůstává Španělsko většinou nesplněným snem. Jen hrstka Čechů si mohla vyzkoušet tamní hvězdnou La Ligu. Momentálně jediným Čechem v nejvyšší španělské soutěži je brankář Tomáš Vaclík, jenž hájí barvy FC Sevilla. Loni na podzim ubránil proti slavnému Realu Madrid čisté konto, jeho tým vyhrál 3:0. Podařilo se mu to navzdory rodinné krizi, kterou si před zápasem prošel.
Když se s Tomášem Vaclíkem bavíme v kavárně nedaleko katedrály Panny Marie v centru Sevilly, přerušují naši debatu hosté i personál: prosí o autogram nebo si s ním chtějí udělat fotku. Jeden z nejúspěšnějších českých fotbalistů současnosti jim ochotně vyhoví. „Kdybych se s tím klukem nevyfotil, zklamu ho. Pro mě to je maličkost, pro něj v tu chvíli nejdůležitější věc na světě,“ usmívá se.
Český reprezentační brankář zažil ve Španělsku svou první sezonu. Byla rozporuplná. V domácí lize loni v září rozmetala jeho Sevilla slavný Real Madrid, letos v březnu ji česká Slavia vyřadila z Evropské ligy. Sám Vaclík říká, že s prvním půlrokem byl spokojený, s druhým už méně.
I když Sevilla skončila ve španělské nejvyšší lize až šestá, pořád platí, že třicetiletý Tomáš Vaclík to dotáhl do prestižní soutěže plné hvězd.
Cesta rodáka z Ostravy až na jih Španělska byla klikatá.
„Máma nás s bráchou poprvé přivedla na fotbal ve Frýdku-Místku. To mi bylo pět, bráchovi tři. Začínali jsme oba v poli. Mě na jednom zimním turnaji trenér postavil do brány, protože nepřišel gólman. Mělo to být na chvíli, jenže jak vidíte, já už tam zůstal,“ vzpomíná Vaclík.
Podpořte Reportér sdílením článku
Píše o politice, zejména o Spojených státech.