Zatmění Ústavního soudu

Ostravský hoteliér Tomáš Krčmář se rozhodl dát najevo svůj názor na okupaci Krymu nezvyklým způsobem: ruské občany ubytoval pouze za podmínky, že podepíší odmítavé stanovisko k anexi.

Lze pochopit, že se takový absurdní nápad zrodí v hlavě podnikatele. Posvěcení této ryzí diskriminace Ústavním soudem, k němuž došlo minulý týden, však vzbuzuje otázku, zda si vlajková loď naší justice v časech rekordně nízké nezaměstnanosti nevypomáhá hostujícími soudci z Uzbekistánu nebo třeba Kuby.

Spíš ne, ani v Uzbekistánu či na Kubě vás hotely nenutí podepisovat politické pamflety. To se stalo státně uznanou normou jen teď u nás a nepřeháníme, označíme-li to za nejhorší verdikt čtvrtstoletí trvající existence Ústavního soudu ČR.

Rozhodnutí už na první pohled odporuje výrokové logice i dikci dokumentů, na které se odvolává. Soudce Vojtěch Šimíček v odůvodnění tvrdí, že „Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon ani evropská antidiskriminační směrnice nezařazují jako zakázaný diskriminační důvod státní příslušnost“.

Listina ovšem stanoví, že „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“. Nikde v ní nenajdeme slova „všem Čechům“, píše se zkrátka „všem“.