Dotace ve vědě: „Víte, tady se krade“

Zkoumání machinací ve vědě a dotacích pro mě začalo případem s hologramy. Před necelými čtyřmi roky se tím pro mě otevřel nový svět, jehož konec nevidím ani po letech zkoumání. To, co začalo popisem dění na jediné katedře, příběhem odklánění milionů korun z veřejné do soukromé kapsy, postupně nabobtnalo. Narazil jsem na to, že vznikaly a bez výsledku mizely celé vědeckotechnické projekty v řádu stovek milionů až miliardy.

Na začátku šlo o málo známé postavy, s rostoucími částkami a přibývajícími nulami se ovšem začaly objevovat známé tváře vědy a velké politiky.

Zkoumání je to zhusta depresivní. Občas je však prokládané seznámením s lidmi, kteří by to chtěli změnit a otevřou vám oči. Dodnes si pamatuji na první setkání s jednou z vlivných postav české akademické sféry. Bylo to v pátek, v kancelářích nebyla ani noha. „Víte,“ začal přednášku na téma machinací ve vědě, „tady u nás se krade ve velkém, ale občas i v malém,“ a pro jistotu mi přenesl moje věci z již opuštěného sekretariátu k sobě do kanceláře. Vchodové dveře ještě zamkl a to, co říkal, myslel úplně vážně.

Kdo to vynesl?

Na samém startu zkoumání, jak a kam plynou dotační peníze spojené s vědou a školami, bylo jiné, úplně náhodné setkání. Šlo o mámu, která se bála, aby se syn coby úplné vědecké embryo na začátku kariéry do něčeho nenamočil. Chodil si přivydělávat do utajované profesorské fabričky. Tu si představte jako univerzitní laboratoř vybavenou z veřejných peněz, v níž zároveň funguje čistě soukromý byznys. Jedna směna na přístrojích pořízených z veřejných peněz jede dotovaný výzkum, druhá vlastní obchody. Prodělat na tom nelze. Náklady platí veřejná kapsa, výnosy jsou soukromé.

Jde přitom o jedno z dotačních déjà vu, o jeden z opakujících se postupů, na jaký v posledních letech narážím a jemuž se ve vědě a výzkumu stále daří. Negativní důsledky tohoto kouzlení přitom nejsou jen peněžní. Aktuálně je magazínu Reportér popsal vědec, který přišel do Česka na stipendium určené pro špičkové navrátilce z ciziny. „Přišel jsem natěšený a s naivní představou, že některé věci budou fungovat jako na Západě. Třeba poctivé smlouvy o spolupráci s firmami, průmyslem. Ukázalo se, že o to zájem není, měl jsem kvůli tomu spory a už jsem zase mimo,“ říká. I on se srazil s profesorskou fabričkou. V eseročku, co patří jednomu z šéfů vědecké instituce, si přivydělávali kolegové – má přitom stejný obor činnosti jako vědecký ústav.