Andrej Babiš, daňový umělec

Robert Čásenský,Jiří Štický

12. února 2017

Reportér 2/2017 · Číslo 30

10 Fotogalerie k článku

Ministr Babiš formálně vyvedl podnikatelské impérium ze svého majetku, nadále má však zajištěný pravidelný nezdaněný příjem z dluhopisů Agrofertu. Část z nich si přitom pořídil už v ministerské funkci. Že nešlo o běžnou půjčku, ale o daně, ukazuje i to, že Babiš půjčil firmě peníze za podstatně vyšší úrok, než dávaly banky. I další věci jsou u politika-podnikatele jinak, než se na první pohled zdá. Nové vlastnické uspořádání je nastaveno tak, aby Andreje Babiše nijak neomezilo. Ani kdyby chtěl kus holdingu prodat, třeba do čínských rukou – o čemž vcelku vážně vyjednával.

Je začátek roku 2017 a vicepremiér Andrej Babiš se tváří, že byl „starou politickou partou“ a její novelou zákona o střetu zájmu nespravedlivě donucen, aby se vzdal vlády nad svým podnikatelským impériem. Není to ovšem tak docela pravda. Jednak se vzdal vlády nad koncerny Agrofert a SynBiol spíše jen naoko. A navíc, o prodeji části svého majetku v minulém roce sám aktivně vyjednával s Číňany.

Čínské námluvy

Bylo jaro 2016 a Andrej Babiš se obrátil na zástupce čínského konsorcia CEFC s nabídkou, zda by si Číňané nechtěli koupit významný podíl v jeho Agrofertu. O Andreji Babišovi se přitom dlouhodobě traduje, že „Číňany zrovna nemusí“. Několikrát veřejně líčil, jak tratil na tamním trhu, když v provincii Anhui pod hlavičkou Prechezy rozjel továrnu na výrobu titanové běloby. Například při přednášce ke studentům VŠE v březnu roku 2013 říkal: „Podvedli nás totálně. Management to rozkradl.“ A o chvíli později lamentoval „miliarda v Číně pryč“, a že na tamní trh už nikdy nepůjde.

Jenže české investice v Číně jsou zjevně jedna věc a čínské peníze ve vlastní kapse zase jiná. A tak se během dubna a května 2016 postupně rozběhly první rozhovory o případném kapitálovém vstupu CEFC do Babišova Agrofertu. Nabídka od majitele holdingu zněla podle informací magazínu Reportér následovně: pojďte jednat o odkupu minoritního podílu, a to klidně až do výše padesáti procent. Ovšem s tím, že by CEFC měla být v roli pasivního investora, tedy že by řízení koncernu dále zůstalo v rukou Babišova managementu a čínští spolumajitelé by za svou investici dostávali příslušný podíl na výsledcích hospodaření.

CEFC nebyla taková varianta proti mysli. Pro skupinu, která se už delší dobu snaží umisťovat svůj kapitál na českém trhu, by to byl zdaleka největší a nejdůležitější obchod, k němuž by se v tuzemsku dostala. I kdyby nakonec koupili třeba jen třetinu, jednalo by se, vzhledem k výsledkům a velikosti skupiny Agrofert, o investici v řádech desítek miliard českých korun.

Když se o loňská jednání mezi Agrofertem a CEFC zajímal nedávno server Neovlivni.cz, ani jedna strana je výslovně nepopřela, ale zároveň nechtěli potvrdit nic bližšího. První fáze vyjednávání trvala podle informací magazínu Reportér zhruba dva měsíce. Zkraje léta pak byla jednání přerušena – i s odkazem na blížící se krajské volby – s tím, že by se obě strany měly k rozhovorům vrátit později. K tomu však podle dostupných informací už nedošlo. Alespoň prozatím.