Všude plno rozvědčíků
5. května 2019
Reportér 05/2019 · Číslo 57Všude plno rozvědčíků
Soud zkoumající stamilionové obchody kolem pražského dopravního podniku symbolizovaný jménem Ivo Rittiga není pouze zprávou o stavu dnešního českého kapitalismu. Významnou roli v něm hrají i lidé spojení s někdejším československým komunismem, konkrétně s jeho bezpečnostními složkami. Dokonce se dá říci, že klíčovou rozbuškou v případu se stal spor dvou pracovníků amerického odboru rozvědky Státní bezpečnosti.
Agent Slaný zažil v Praze v roce 1987 horký konec léta. Narychlo se připravoval na práci rozvědčíka ve Spojených státech a jako nadporučík komunistické Státní bezpečnosti zamířil do rychlokurzu téměř ve stylu filmového Jamese Bonda.
Vše proběhlo v utajení a pod smyšleným krycím jménem Peter Slaný. I jeho oficiální zaměstnání diplomatického úředníka bylo jen naoko. Jeho instruktoři v kurzu obrany proti sledování si poznamenali, že Slaný se v Praze moc nevyzná, při řízení auta dělá chyby, ale pěšky mu jde sledování dobře. „Využíval vhodně vycházení z domů, přecházení ulic a zrcadlení výloh,“ píše se v dokumentech komunistické Státní bezpečnosti o výcviku nadporučíka Slaného.
Po necelých dvou měsících výcviku vyrazil s rodinou do New Yorku. Oficiálně jako třetí tajemník československého velvyslanectví pro styk s OSN ve věcech sociálních a humanitárních, ve skutečnosti jako sběratel informací a duší pro I. správu StB, tedy komunistickou rozvědku. Byla to pro něj už druhá štace: po absolvování moskevské školy zahraničních vztahů MGIMO jej StB vyslala na tehdy spřátelenou Kubu.
V New Yorku se měl Slaný zaměřit na diplomaty, akademiky a studenty hlavně z hispánské komunity. Zpočátku mu to zřejmě šlo ztuha. Slaný si stěžoval, že se zástupcem socialistické ambasády se nikdo moc kamarádit nechce. Vymyslel si dva příběhy, ve špionské hantýrce legendy, které mu prý v navazování kontaktů pomohly. Zájem o golf a doktorandské studium mezinárodního práva. Pro první případ dostal agent Slaný svolení koupit „základní golfovou výbavu“ a členství v klubu, ale skutečné dálkové studium na Právnické fakultě v Bratislavě mu náčelník rozvědky nepovolil. „Nesouhlasím. Podat žádost znovu, až se vrátí ze zahraničí,“ poznamenal náčelník I. správy StB do složky Slaný.
Slaným dodané informace a kontakty – aspoň podle hodnocení centrály StB – byly přes jeho snaživost slabší a opakovaně byl vyzýván, ať zapracuje na kvalitě a začne nosit nějaké cenné materiály. K tomu dostal příruční skener, s nímž směla pracovat i manželka. Z dokumentů by se zdálo, že život komunistického rozvědčíka v New Yorku, oficiálně diplomata stýkajícího se s OSN, byl dost napínavý. Slaný pravidelně hlásil, že ho někdo sleduje nebo provokuje. V jednom případě ho prý při nákupech dárků někdo omámil neznámou látkou a on se jen s obtížemi dostal autem domů.
Podpořte Reportér sdílením článku
Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.