Pomóóóc! Hlavně rychle

Petr Kovařík líčí dopad pandemie a opatření s ní spojených jako dokonalou bouři, která smetla podstatnou část toho, co s partnerkou budovali spoustu let. „Jsme teď na třech procentech obratu, žádný z našich prodejních kanálů nefunguje. Vím o podnikatelích, kteří jsou úplně na nule, ale moc lidí, co jsou na tom hůř než my, neznám,“ líčil koncem března. S partnerkou Silvií Steinerovou spoluvlastní čokoládovnu Pražská čokoláda. Zaměstnávají zhruba šedesát lidí. Vedle výrobny mají pět obchodů v historickém centru Prahy, na letišti další dva. Luxusní výrobky z čokolády prodávali také do hotelů, exportovali do zahraničí, pořádali akce pro zákazníky. Na přelomu března a dubna z toho všeho fungoval jen firemní e-shop. Vše ostatní bylo zavřené kvůli mimořádným opatřením a nedostatku zákazníků.

„Chceme udělat všechno pro to, aby firma vydržela. Ale budeme muset škrtat. Se třetinou kolegů se musíme rozloučit, skončíme se dvěma z pěti obchodů v centru a zřejmě i s těmi na letišti,“ odhadoval Petr Kovařík s tím, že se firma může zmenšit zhruba na třetinu dřívějšího obratu. Se svou kvalitní čokoládou cílili zejména na zahraniční turisty. Ti se nemusí v letošním roce do Česka už vůbec vrátit.

Na dotaz, co by jim pomohlo z nabízené pomoci od státu, se jen hořce usmál. Úvěry pro něj nic nevyřeší. První část bezúročných úvěrů byla navíc hned pryč, druhá várka – nachystaná ministerstvem průmyslu a vyplácená z evropských fondů – se zatím žadatelů z Prahy ani netýkala. A první návrhy takzvaného kurzarbeitu, tedy částečné proplácení mezd v podnikatelském sektoru státem, byly podle Petra Kovaříka složité na administraci a zároveň příliš slabé. „Kdyby nám stát nějakými procenty přispěl na mzdy a zároveň bychom nemuseli platit zdravotní a sociální pojištění, to by dávalo smysl. Ale současné nápady jsou bezzubé, nic z toho zatím pro nás není,“ říkal koncem března Petr Kovařík.

Odvody, to by pomohlo

Vládní návrhy, které byly na konci března k dispozici, totiž počítaly vždy s nějakým příspěvkem na mzdy, ale zároveň bylo nutné dál platit všechny sociální a zdravotní odvody. Poslední březnový návrh pro podniky v potížích hovořil o příspěvku ve výši šedesáti procent ze superhrubé mzdy (maximálně však 29 tisíc korun na zaměstnance). U zcela zavřených to mělo být osmdesát procent. Konečná verze se však mohla ještě změnit.

Zdanění práce v České republice patří v mezinárodním srovnání mezi vůbec nejvyšší. Odvody placené zaměstnavateli tvoří v Česku dalších 34 procent navrch k hrubé mzdě zaměstnance. Od zaměstnavatelů proto nápad na dočasné zmírnění těchto plateb zazníval na prvním místě.