Nezapomeňme

Na to, kolik lidí v souvislosti s covidem zemřelo a jak obrovské škody na zdraví a ekonomice nezvládnutý souboj s koronavirem přinesl, bylo v Česku koncem léta až podivuhodné ticho. Jako by se příslušníkům politických a odborných elit, kteří během pandemie rozhodovali a někteří dál rozhodují o životech a penězích, snad ani nechtělo hledat a pojmenovat chyby a omyly.

Důvodů se ptát a hledat odpovědi je přitom minimálně třicet tisíc. Zhruba tolik lidí dle údajů ke konci srpna oficiálně zemřelo v souvislosti s covidem. Skutečný rozměr, kolik životů si dosud vyžádala pandemie v Česku, je ve skutečnosti ještě o několik tisíc vyšší. V přepočtu na obyvatele jde o jeden z nejtragičtějších výsledků na světě, a to i přes bezprecedentní útraty státu a plošné zákazy vynucené nezvládnutým brzděním epidemie.

Česká republika selhala a je potřeba se ptát proč. Proč země, která patří k těm bohatším a rozvinutým, stát pyšnící se robustním veřejným zdravotnictvím a centralizovanou správou, v boji s pandemií neobstála? A kdo za to nese odpovědnost, přímou i politickou?

Příslušní lidé na ministerstvech zdravotnictví a vnitra zaspali již zkraje loňského roku. Nejvyšší kontrolní úřad, který letos prověřoval reakci státu na pandemii v první polovině roku 2020, došel k závěru, že zástupci těchto dvou úřadů „významně a dlouhodobě podceňovali přípravu zdravotnického systému“. Například pandemický plán, který určuje, kdo co má dělat v případě hrozící pandemie, nikdo neaktualizoval od roku 2011. Jedním z důsledků bylo, že ve státních skladech se nacházely zásoby ochranných pomůcek pro personál v první linii jen na pár hodin práce. Ve státních rezervách a ve velkých nemocnicích bylo těsně před příchodem koronaviru pouhých 15 420 kusů roušek a respirátorů. Přes veřejné ujišťování, že by ochranných pomůcek měl být dostatek, se jich v prvních týdnech nedařilo sehnat potřebné množství. Výsledkem byly panické nákupy z Číny za přemrštěné ceny.

Infrastrukturu pro hledání kontaktů nakažených a jejich izolování, aby nemohly roznášet virus dále, tedy pro takzvané trasování tvořily dlouho v zásadě jen deníčky a tužky hygieniček a hygieniků. Jak se ukázalo, hygienické stanice, jejich personální obsazení a vybavení, byly zanedbávané a podfinancované již mnoho let. Stát nebyl na příchod jakékoliv vysoce infekční choroby připraven, přestože i ten zmíněný zastaralý plán uváděl, že „většina expertů se shoduje v tom, že není otázka, zdali přijde další těžká chřipková pandemie, ale kdy přijde…“.

Obtížně omluvitelné