Nejsou lidi. Chceš si to vyzkoušet?
7. srpna 2022
Reportér 08/2022 · Číslo 96Nejsou lidi. Chceš si to vyzkoušet?
7. srpna 2022
Reportér 08/2022 · Číslo 96Nejsou lidi. Chceš si to vyzkoušet?
Prořídlé řady číšníků a servírek, seškrtané menu reagující na nedostatek kuchařů, úpěnlivé inzeráty – taková je současná realita v české gastronomii. „Náš obor se musí proměnit, aby se mladí lidé nebáli v něm pracovat,“ komentují profesní špičky mohutný odliv personálu. Co dalšího může postavit restaurace a hospody – sužované po covidových lockdownech také zdražováním energií a surovin – zpátky na nohy? A jak si vedl náš reportér, který si vyzkoušel obsluhovat hosty přímo na place a postavil se také za výčep?
Ráno jsem se tak pečlivě oholil, až se na mě žena zkoumavě podívala, jestli opravdu jedu za prací. Stejně důkladně jsem si ostříhal a vyčistil nehty. Vím, že Martin Jiskra je na tohle pes, stejně jako na dochvilnost. „Když někdo přijde bez omluvy pozdě, cítím z něj cigarety nebo má špinavé ruce, trvá přijímací pohovor tři vteřiny,“ řekl mi před časem při našem prvním setkání.
Teď podobný vstupní pohovor zažiju – byť je nám oběma jasné, že jde o moji premiéru i derniéru zároveň. „Klíčové je, aby naši lidi byli slušní, odpovědní, pracovití a uvěřili tomu, co tady děláme. Zbytek je naučíme,“ vštěpuje mi šéfkuchař Zájezdního hostince U Jiskrů – útulného podniku u silnice mezi Pískem a Strakonicemi, který si dává hodně záležet na své pověsti, ale také bojuje s nedostatkem personálu – před prázdninami lákal na brigádu i teenagery od šestnácti let.
„Jo, a sehnal jste tu vestu?“ zeptá se mě ještě šéf. Projevil totiž přání, abych si pro svůj experiment oblékl rozlišovák s nápisem PRESS – aby hostům bylo jasné, že na tom u Jiskrů ještě nejsou tak zle, aby se po place motalo kdejaké nemehlo. Ukazuju náhradní variantu, triko s nápisem Reportér. „Skvělý. Mišáku, posílám ti tam mladýho,“ zahalasí pak směrem k provoznímu Michaelu Průšovi.
Dozvídám se, jakým systémem jsou očíslované stoly, že k hostovi se přistupuje zásadně zprava, jak důležité je stůl po odchodu osazenstva co nejrychleji debarasovat čili sklidit a znovu prostřít. Seznamuju se i s dalšími pravidly: nikdy nestát zády ke vchodu, jídelní lístek podávat rozevřený hostovi do ruky (v pořadí od starších dam po děti), nápoje přinášet vždy na tácu a servírovat na podtácek.
Snažím se také pochytit grify, jak udržet na jedné ruce dva i víc talířů, v kuchyni dostávám vysvětlení, kam odkládat špinavé nádobí a jak přitom nepřekážet. „A bacha na lítačky, to je vražednej nástroj, navíc jsou za nima schody,“ varuje mě ještě Michael. Příliš mě neuklidní ani jeho další ponaučení: „Tým je tak silnej, jak silná je jeho nejslabší součást. Můžeš pokazit strašně moc, protože tím zdržuješ všechny ostatní.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.