Já nic, já advokát. Dvojrole Stanislava Polčáka

Byl poslední den loňského astronomického léta a Lubomír Zaorálek zamířil do kina. Na ministra kultury tehdy v září čekali v novém, špičkově zařízeném sále pražské FAMU vybraní filmaři, především kameramani, zvukaři a střihači.

Starší generace kameramanů chtěla Zaorálkovi na filmu Až přijde kocour z šedesátých let ukázat, jak špatně podle nich Národní filmový archiv převedl do digitální podoby staré české filmy, když nepoužil jimi vymyšlený postup. A zástupci spolků OOA-S a OAZA, dvou kolektivních správců vybírajících autorské poplatky pro střihače a zvukaře, si zase u ministra stěžovali, že Státní fond kinematografie neuznává podíl těchto dvou profesí na filmech natočených za minulého režimu a neposílá jim peníze, které jim coby filmovým autorům podle nich náleží.

„Byla to schůzka, kterou jsem zorganizoval a kde jsem řekl, koho tam chci, aby ta debata měla smysl a k něčemu jsme se dobrali, protože to je komplikované téma,“ vzpomíná Lubomír Zaorálek na setkání, které se nakonec ukázalo jako větší drama, než očekával. Tehdy byl dosluhujícím ministrem kultury, nyní je politikem na odpočinku, protože se jeho sociální demokracie nedostala do sněmovny. Svou první profesí byl přitom Zaorálek televizní dramaturg, v osmdesátých letech chystal nové pořady pro československou televizi v Ostravě. Jeho velkým zářezem z té doby byl vznik známého seriálu Velké sedlo s hercem Pavlem Novým jako hrázným Palyzou.

Nespokojeným zvukařům, střihačům a jejich dědicům požadujícím odměny z vysílání starších filmů chtěl prý Zaorálek vysvětlit, že je nemůže paušálně prohlásit za spoluautory, kteří by měli automaticky nárok na odměny. „V některých filmech byla role zvukaře nebo střihače natolik mimořádná, že to bylo pro výsledek zvlášť významné. Ale je také řada filmů, kde to je řemeslo a rutina,“ říká Lubomír Zaorálek. A není podle něj jasné, kdo by měl u konkrétních filmů rozhodovat o tom, jestli byli autory s právem získávat peníze, nebo dobrými řemeslníky, ale bez tantiém.

Na větší diskusi mezi ministrem kultury a filmaři však nakonec nedošlo. Nejprve sice přišla podle plánu projekce filmu Až přijde kocour, ale poté přišel i europoslanec a tehdejší místopředseda STAN Stanislav Polčák. Jakmile ho Zaorálek v sále zaregistroval, podle několika účastníků začal protestovat. „Já žádám pana Polčáka, aby odešel. Jinak tady nebudu já,“ řekl. Europoslanec naopak namítl, že byl sám pozvaný, načež se Lubomír Zaorálek skutečně zvedl a ze setkání s filmaři odešel. Proč?

Možná přijde i advokát