Obchody roku 2022. Do nebes a ještě výš

Před 530 lety vznikl nejstarší dochovaný glóbus na světě. Na objednávku městské rady Norimberka ho v letech 1492 a 1493 stvořil mořeplavec a kartograf Martin Behaim. Vznikal ještě před objevením Ameriky, a tak zobrazoval jen tři tehdy známé kontinenty: Evropu, Asii a Afriku.

Pokud popisujeme nejvýznamnější obchody a aktivity českého byznysu v uplynulém roce, je glóbus docela užitečnou pomůckou. Ovšem ten moderní, se všemi kontinenty. Tuzemští byznysmeni už dávno vykročili za hranice republiky. Dokonce se dá říct, že tam směřují jejich hlavní aktivity.

„Všechny největší obchody loňského roku mají jednu věc společnou, jedná se o aktivity českých subjektů v zahraničí,“ říká Štěpán Flieger, šéf oddělení fúzí a akvizic v české části mezinárodní poradenské firmy EY. A tak najdeme významné operace tuzemských podnikatelů nejen v Evropě – od Polska po Itálii, od Chorvatska po Británii –, ale také v Americe, Asii, Africe, a dokonce i v daleké Austrálii. Dělo se toho hodně a stálo to za to.

KKCG

Britská pečeť

Když něco hodně chcete, musíte pro to hodně udělat. A když uděláte opravdu maximum, může se dostavit velký úspěch. Přesně to je příběh skupiny KKCG a desetileté licence na The National Lottery. Ta na Britských ostrovech funguje už třicet let a zatím měla jednoho provozovatele, společnost Camelot, která získala licenci třikrát po sobě. Do soutěže o další desetileté období se přihlásili tři konkurenti, tím nejvážnějším byla od počátku Sazka Group, patřící do impéria Karla Komárka.

Ta pro úspěch během soutěže neváhala obětovat i svůj vlastní název. Celá skupina se nakonec přejmenovala na Allwyn. To slovo pochází ze staroanglického termínu pro „přítel“, zároveň se také jedná o hříčku s anglickými slůvky all a win. „Neznamená to, že bychom nebyli hrdí na své české kořeny, ale při mezinárodním působení je to srozumitelnější. A zároveň jsme tak mohli ukázat svůj vztah a přístup k britskému trhu,“ říká Robert Chvátal, CEO skupiny Allwyn.

Pro britskou soutěž dala firma dohromady hvězdný tým. V jeho čele stanul sir Keith Mills, muž, který úspěšně vedl kandidaturu Londýna na pořádání olympijských her v roce 2012. Součástí týmu byl i Justin King, bývalý šéf obchodního řetězce Sainsbury’s, který se také podílel na olympijské kandidatuře a nyní stojí v čele Allwyn UK.

Allwyn se také zavázal, že v následujících deseti letech poukáže na dobročinné účely 38 miliard liber (více než bilion korun), což se téměř vyrovná pětačtyřiceti miliardám liber, které Camelot zaplatil za celé předchozí tři dekády. „Podívali jsme se na to, co funguje v ostatních zemích, a jsme přesvědčeni, že je na britském trhu potenciál k dalšímu rozvoji,“ říká šéf Allwynu Chvátal. V nabídce se vyhodnocovala i další kritéria, například distribuční kanály, byznysplán nebo ochrana spotřebitelů, tedy dodržování principů bezpečného sázení.

Po dlouhém procesu, který začal už v roce 2020, loni na jaře Great Britain Gambling Commission vyhodnotila nabídku Allwynu jako nejlepší a společnost obdržela licenci na deset let. „Dopad na celkové hospodaření skupiny bude samozřejmě zajímavý, byť nevyroste až o tolik, kolik by odpovídalo počtu obyvatel Velké Británie. Považuji to ale především za neuvěřitelně pozitivní referenci do budoucna,“ pochvaluje si Robert Chvátal.

Na dosavadních trzích, kde skupina Allwyn působí – Česko, Rakousko, Řecko a Kypr, Itálie (kde má ale jen částečný podíl v tamní loterijní společnosti) –, dokázala za poslední uzavřený rok 2021 dosáhnout EBITDA ve výši 967 milionů eur a čistého zisku 447 milionů eur, tedy přes jedenáct miliard českých korun v tehdejším kurzu. Loni pak byly výsledky ještě lepší.

Camelot, který do skupiny přibyl, v posledních letech vydělával necelých sto milionů liber ročně, tedy přibližně tři miliardy korun.

Allwyn získal licenci k provozu loterie od února 2024, nakonec se ale vše urychlilo. Komárkova skupina v listopadu koupila Camelot UK, a loterii tak v rámci dobíhání předcházející licence provozuje už nyní. „Hlavním důvodem bylo, abychom zajistili hladký přechod z jednoho licenčního období na druhé,“ vysvětluje Robert Chvátal.

A od majitelů Camelotu, což je kanadský penzijní fond, pak Allwyn těsně před Vánocemi koupil ještě firmu Camelot LS, která mimo jiné provozuje loterii v americkém státě Illinois. „Je to dobré místo. Stát střední velikosti, pěkně uprostřed USA. Myslím, že to může být dobrý odrazový můstek pro naše další aktivity na americkém trhu,“ komentuje transakci šéf Allwynu s tím, že to je plně v souladu s dlouhodobou strategií firmy, která chce v loteriích působit na solidních a předvídatelných trzích, tedy právě v Evropě a Severní Americe.

Úspěch skupiny KKCG v britské soutěži může být podle Roberta Chvátala také povzbuzením pro další české byznysmeny v tom smyslu, že se lze prosadit i na velmi tradičních trzích, na které by ještě před pár lety nejspíš vůbec nepomýšleli.

Allwyn se loni chystal vstoupit na newyorskou burzu. Kvůli nepříznivému vývoji na akciových trzích své plány ovšem odložil. Což neznamená, že se k nim po čase nemůže vrátit.

CPI

O stupeň výš

Do jiné ligy poskočil i největší český realitní magnát Radovan Vítek se svou skupinou CPI. Loni se mu podařilo dotáhnout převzetí dvou velkých rakouských nemovitostních společností – Immofinanz a S Immo –, na což měl zaděláno již předloni. Nejprve koncem února, shodou okolností v den, kdy ruská vojska zaútočila na Ukrajinu, Vítkova společnost oznámila ovládnutí majoritního podílu 53,3 procenta v rakouské realitní skupině Immofinanz. Společně s tím navýšila svůj podíl i v druhé rakouské společnosti S Immo. Převzetí této společnosti oznámila skupina CPI jen o několik měsíců později.

„V roce 2022 jsme vyrostli hlavně díky tomu, že se nám podařilo rozetnout gordický uzel a převzít kontrolní podíly v Immofinanz a S Immo, na vídeňské burze obchodovaných společnostech, které byly historicky zatíženy neefektivním křížovým vlastnictvím, neúspěšnými pokusy o spojení a jimž chyběli akcionáři s vizí,“ uvedl v prohlášení Martin Němeček, výkonný šéf skupiny CPI.

Díky těmto dvěma akvizicím se skupina CPI téměř ve všech finan-čních parametrech skokově zvětšila zhruba o dvě třetiny. Hodnota nemovitostního portfolia v majetku skupiny CPI v polovině loňského roku stoupla na 21 miliard eur (tedy přes 500 miliard korun). Před nákupy v Rakousku vlastnila CPI koncem roku 2021 reality za zhruba třináct miliard eur.

Za získání majoritního podílu a povinné výkupy menšinových akcionářů v obou rakouských realitních skupinách zaplatila CPI podle posledních údajů 3,4 mi—liardy eur (podle současného kurzu přes osmdesát miliard korun). V Immofinanz držela Vítkova společnost ke konci loňského roku zhruba 77 procent a v menším S Immo přes 88 procent.

Obří akvizici financovala CPI hlavně z překlenovacího úvěru. Ten nyní rychle splácí díky rozprodeji nemovitostí – loni jich Vítkova skupina prodala za více než 700 milionů eur. V plánu však má prodat balík domů a pozemků až v hodnotě dvou miliard eur (téměř padesát miliard korun), což vyplývá z hlášení pro burzu. „Tento proces může trvat dvanáct až čtyřiadvacet měsíců v závislosti na vývoji na trhu,“ uvedl David Greenbaum, finanční ředitel skupiny CPI.

Velké množství nemovitostí prodává CPI do vlastnictví nově ovládnuté rakouské Immofinanz, jedná se o třiapadesát nemovitostí ve střední Evropě v celkové ceně 324 milionů eur (7,8 miliardy korun). Třicet z nich je na českém území.

Zajímavostí je, že Radovan Vítek chce prodat i známé lyžařské středisko Crans Montana – respektive tamní lanovky, parkoviště a některé nemovitosti –, které vlastnil více než deset let. Čas od času byl ve velkých sporech s místní samosprávou a starousedlíky.

•••

Jinak byl český trh s nemovitostmi loni v útlumu. Objem obchodů s nemovitostmi dosáhl jen asi 1,6 miliardy eur. „V delším časovém kontextu se jedná o nejnižší investiční objem od roku 2013,“ říká Tomáš Krus, investiční analytik CBRE, s tím, že některé větší transakce byly odloženy na letošní rok.

O dva velké obchody ze zmíněného objemu se opět postarala Vítkova CPI. Zkraje roku prodala tři nákupní centra nemovitostním fondům ze skupiny J&T Finance Group. Později prodala čtyři logistické areály kolem Prahy americké investiční společnosti Hines. „Kupující byl ochoten zaplatit velmi vysokou cenu, což dokládá obrovský zájem investorů o tento typ nemovitostí, jichž na trhu rozhodně není dostatek,“ uvádí Marie Baláčová, vedoucí datové analytiky v realitní společnosti Cushman
& Wakefield.

Největší transakcí s průmyslovými nemovitostmi bylo dotažení prodeje portfolia Ostrava Airport Multimodal Park a Logistics Park Nošovice. Ty jsou z větší části byznysově propojené s místní automobilkou Hyundai.

Z kancelářských transakcí byl největším obchodem prodej nově dokončeného komplexu na metru Bořislavka v Praze 6. Prodávajícím byla firma spadající do skupiny KKCG Karla Komárka, která zde má svou centrálu, kupcem nemovitostní fond REICO České spořitelny.

EPH

Největší česká firma

Velmi živý rok za sebou mají prakticky všichni z úplného čela nejbohatších Čechů a Češek. Hned v několika případech se o to postaralo mezinárodní dění, konkrétně energetická krize a vpád Vladimira Putina na Ukrajinu.

Dění na trzích s elektřinou a plynem výrazně zvýšilo výdělky energetických firem. A když se řekne výrazně, tak to v případě skupin EPH (Daniel Křetínský a Patrik Tkáč) nebo Sev.en (Pavel Tykač) činí desítky miliard korun v plusu.

Ceny energií rostly už v průběhu jara 2021, výrazně se však začaly hýbat od předloňského srpna. Mohlo za to rychlejší oživení ekonomiky po covidu a napjaté vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou. Ty v únoru 2022 vyvrcholily Putinovou vojenskou agresí a do toho se přidaly závady a odstávky jaderných reaktorů ve Francii.

Zatímco v roce 2021 byla většina vyrobené energie již předem prodána za nižší ceny, pro rok 2022 řada odběratelů s dlouhodobými kontrakty váhala. Na trhu tak zbylo pro rok 2022 více „volné energie“, což dalo výrobcům, distributorům i obchodníkům základ ke zcela mimořádným ziskům.

Už v roce 2021 se Energetický a průmyslový holding (EPH), ovládaný Danielem Křetínským a Patrikem Tkáčem, stal největší českou firmou z hlediska tržeb, když překonal Škodu Auto. Skupina dosáhla v roce 2021 tržeb ve výši přibližně 485 miliard korun. Zisk před započítáním úroků, daní a odpisů (EBITDA) činil bezmála šedesát miliard korun a v tomto kritériu byl EPH jen těsně druhý za skupinou ČEZ.

Loni ukazatele ještě výrazně narostly. Zpráva o hospodaření EPH za první pololetí ukazuje bezmála trojnásobný nárůst tržeb proti stejnému období o rok dříve, EBITDA narostla o dvě třetiny. Ve druhém pololetí pak trend pokračoval obdobným směrem a spíše ještě zrychloval.

Holdingu po ruské invazi na Ukrajinu poklesly příjmy z přepravy plynu, EPH má podíl 49 procent ve společnosti Eustream, která provozuje tranzitní plynovod na Slovensku. A tímto potrubím nadále protéká, i když v menších objemech, ruský plyn především do Rakouska a Itálie.

Výrazně rostly naopak příjmy EPH z jeho výrobní části. Do holdingu patří desítky elektráren všech typů. Od velkých jaderných, plynových a uhelných až po větrné, vodní, solární a další. Celkový instalovaný výkon všech elektráren EPH je 26 GWe, což je výrazně více, než kolik má celá česká energetika. Do této pestré sbírky přibude i plynová elektrárna Sloe, nejnovější výrobní akvizice EPH, kterou holding získá v rámci větší transakce, při níž vstupuje na nizozemský energetický trh.

„Pro nás není růst cen energií překvapivý. Na předpokladu, že se energetické zdroje významně zhodnotí, stojí náš byznys už dlouhá léta. I když s ruskou invazí a jejími následky samozřejmě nemohl počítat nikdo,“ říká mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Vedle výroby elektřiny pak do EPH patří také uhelné doly, distribuční firmy, teplárny, zásobníky plynu, logistika a řada dalších činností souvisejících s energetikou. Jednou z nich je i obchod s komoditami, který se od letoška přesouvá z Česka do zahraničí, aby nová česká windfall tax, tedy daň z mimořádných zisků, nedopadala i na zisky z obchodování na zahraničních trzích. Ty by tak byly nově zdaněny 79 procenty (19 procent daň z příjmů + 60 procent dodatečná windfall tax).

Koncovými vlastníky EPH jsou Daniel Křetínský, který zprostředkovaně ovládá 50 procent plus jednu akcii, a Patrik Tkáč, který má 44 procent minus jednu akcii. Zbytek připadá na manažery.

Oba muži spolu ve stejném aranžmá podnikají i v dalších oborech. Významně investují do akciových podílů.

Jsou například největšími akcionáři v britské poště Royal Mail, kde loni získali povolení britské vlády k navýšení podílu nad 25 procent. Ještě vyšší je jejich podíl v nizozemské poště PostNL. Podstatné podíly drží také v obchodních řetězcích Sainsbury’s, Fnac Darty, Casino Guichard-Perrachon a dalších firmách. Jejich investice zastřešené společností EP Equity Investment už mají v souhrnu podobnou hodnotu jako holding EPH.

Oba spojenci jsou také zdaleka největšími vlastníky nadnárodního obchodního řetězce Metro (v Česku známého pod značkou Makro). Ten se nyní propojuje s potravinovým e-shopem Košík a chce výrazně promluvit i do rozvážkového obchodu.

•••

Přes společnost Czech Media Invest vlastní Křetínský s Tkáčem média v Česku – vydavatelství Czech News Center, kam patří Blesk a tři další deníky, desítky časopisů i webů – a také ve Francii. Tam mají podíl ve známém deníku Le Monde, řadě časopisů a nově se zajímají také o vydavatelství Editis a Brut. Loni pomohli půjčkou překlenout finanční problémy dalšího známého listu, Libération, půjčka se nejspíš může časem změnit v částečnou majetkovou účast.

Czech Media Invest je zároveň podle serveru Echo24.cz jedním ze dvou vážných uchazečů o koupi skupiny Mafra a dalších mediálních aktivit Andreje Babiše, tím druhým pak má být Pavel Tykač. Přestože jsou hospodářské výsledky Mafry slabé, především v oblasti denního tisku, disponuje zajímavým podílem na internetovém trhu. V dobré kondici je i Rádio Impuls. Zda Babiš skutečně svá média prodá, není zdaleka jisté, záležet bude mimo jiné i na výsledku prezidentské volby.

SEV.EN

Tykačova raketa

Doslova závratným tempem loni vzrostly obraty i výsledky skupiny Sev.en podnikatele Pavla Tykače. Přispěly k tomu zejména americké uhelné doly, elektrárny ve Velké Británii i Austrálii a obchod s energiemi, který zastřešuje firma sídlící v Lichtenštejnsku. „Na růstu profitu celé skupiny se zahraniční společnosti podílely téměř z devadesáti procent,“ říká mluvčí Jan Chudomel.

Ten růst byl přitom několikanásobný. Zatímco v předcházejících letech se zisk skupiny před započtením úroků, odpisů a daní pohyboval pod deseti miliardami korun, za loňský rok by to mělo být kolem šedesáti miliard.

Jak se poměry mění, lze ukázat na akvizici těžařské společnosti Blackhawk Mining s podzemními i povrchovými doly v amerických státech Západní Virginia a Kentucky. Než Pavel Tykač doly na jaře 2020 koupil, vykázaly za rok 2019 EBITDA 120 milionů dolarů a byly na sestupné trajektorii. Noví majitelé vyřešili staré problémy, k tomu výrazně narostla cena uhlí – a za rok 2022 byla EBITDA Blackhawk Mining na úrovni pěti set milionů dolarů. Po dvou letech má Pavel Tykač svou americkou investici dávno bohatě zaplacenou.

Ještě větší podíl měl na rekordních výdělcích skupiny Sev.en obchod s elektřinou, plynem a povolenkami. Divoký trh s energiemi dává takzvanému „tradingu“ šance na vysoké zisky, ale i dramatické ztráty. V Lichtenštejnsku registrovaná společnost Sev.en Commodities (SC) vznikla v roce 2017 a těží z dlouhodobé zkušenosti desítek obchodníků i pružných rozhodovacích procesů. Díky přímé vazbě na majitele si může dovolit velmi rychlá a riskantní rozhodnutí. Zejména druhé pololetí loňského roku otevřelo díky seizmickým výkyvům cen obchodníkům neuvěřitelné možnosti. Traduje se, že v některých výjimečných hodinách bylo možné například kupovat plyn za záporné ceny, aby se o pár hodin či dnů později dal prodat s dramatickým ziskem. V celkovém součtu dokázal trading přispět k hrubému výsledku skupiny Sev.en přibližně polovinou. Dosud se značná část obchodů realizovala přes odštěpný závod v Česku, nyní se nejspíše vrátí do Lichtenštejnska. Důvod je stejný jako u Křetínského, neplatit českou windfall tax ze zahraničních obchodů.

Další příjmy připsala skupině Pavla Tykače poloviční účast na skupině InterGen (druhou polovinu vlastní China Huaneng Group). Ta provozuje čtyři plynové elektrárny ve Velké Británii a spoluvlastní dvě uhelné elektrárny v Austrálii.

Během letošního roku by ovšem měla spolupráce s čínským partnerem skončit.

Britské elektrárny jsou nyní v procesu prodeje, na australském území by si jednu elektrárnu měli nechat Češi a druhou Číňané. Situaci při australském vypořádání komplikuje fakt, že v jedné z elektráren došlo k poškození a vyřazení jednoho bloku, a tak se znovu diskutuje, co komu a za jakých podmínek do budoucna připadne.

Austrálie také byla loni pro Tykačovu skupinu, která své mezinárodní aktivity soustředila pod Sev.en Global Investments, místem dvou velkých akvizic. Těsně před Vánocemi dokončili převzetí společnost Delta Electricity, pod kterou patří uhelná elektrárna Vales Point a také přilehlý důl Chain Valley Colliery. Cena nebyla zveřejněna zejména s ohledem na prodávající, kteří v roce 2015 převzali elektrárnu a důl v problémech od vlády australského státu New South Wales za pouhý milion australských dolarů. Nynější cena by se měla blížit 500 milionům AUD, tedy přibližně sedmi miliardám korun. Vales Point leží na východním pobřeží asi sto kilometrů severně od Sydney.

To druhá australská investice je doslova „uprostřed ničeho“. Tykač na podzim koupil společnost Australia Salt Lake Potash, která je před dokončením velkého projektu na přírodní těžbu a sluneční odpařování síranu draselného. Lake Way, jak se projekt nazývá, bude čítat více než deset jezer, do kterých se čerpá solanka z podzemních vrtů. V jezerech se pak odpařuje voda a z výsledné „kaše“ se následně v odstředivce oddělí klasická kamenná sůl od soli draselné. Původní investoři do projektu vložili přes čtyři sta milionů australských dolarů, pak jim došly finanční síly a projekt skončil v insolvenci, odkud ho za malou část proinvestovaných nákladů koupil český investor. Většina jezer už je připravených, zbývá dokončit některé vrty a nainstalovat odstředivku. Jezerní komplex je více než dvě stě kilometrů od nejbližší železniční zastávky, do města Perth je to více než jedenáct hodin cesty autem. Dělníky přiveze jednou za dva týdny letadlo a po čtrnácti dnech se zase vymění s další směnou. „V Austrálii je těžba velmi tradičním odvětvím, a jakkoli to na nás může působit romantickým dojmem, takový provoz jako v projektu Lake Way je v zemi běžný i jinde,“ říká Tykačův mluvčí Jan Chudomel.

•••

Velký nárůst zisku vloni zaznamenal i energetický kolos ČEZ. Ten měl už po třech čtvrtletích bezmála stejné provozní výnosy jako za celý rok 2021 a ve všech parametrech mířil k naprosto rekordním číslům. Očekávaná EBITDA skupiny (tedy zisk před započtením úroků, odpisů a daní) za rok 2022 měla skončit mezi 115 a 125 miliardami korun, tak to firma oficiálně odhadovala po třech čtvrtletích. Čistý zisk pak měl být mezi 65 a 75 miliardami korun, tedy nejméně trojnásobný proti předcházejícímu roku. I tato čísla ukazují, že energetika byla bezpochyby loni nejziskovějším oborem roku.

CZECHOSLOVAK GROUP

Sláva Ukrajině

Jeden z nejlepších roků v novodobé historii má za sebou český zbrojní průmysl. Válka na Ukrajině vedla k rychlému vyprázdnění skladů se starší sovětskou technikou, zvýšené poptávce od armády a naplnění objednávkových knih na letošní i příští rok. Podle střídmých odhadů se tržby výrobců zbraní a souvisejícího materiálu v loňském roce proti předloňsku zdvojnásobily.

Největší česko-slovenská zbrojařská skupina Czechoslovak Group, do níž patří například Tatra nebo továrny na vojenské radary a munici, v prvním pololetí 2022 téměř zdvojnásobila tržby na 13,8 miliardy a superhrubý zisk (EBITDA) za téže období stoupl z 1,1 na 2,4 miliardy. Podnik patřící rodině Strnadových oznámil loni v listopadu velkou akvizici: koupili většinu v italské společnosti Fiocchi Munizioni. Strnadovi cenu za koupi italské firmy nezveřejnili, ale jde o významného výrobce munice pro zbraně malé ráže hlavně pro sportovní střelbu s tržbami v přepočtu přes devět miliard korun. Továrny má vedle Itálie také v Británii a USA. „Napříč skupinou jsme loni vytvořili asi tisíc nových pracovních míst, v několika společnostech budeme příští rok stavět nové haly a instalovat nové technologie,“ uvedl k výhledu na letošní rok mluvčí holdingu Czechoslovak Group Andrej Čírtek.

PPF

Ruské ztráty

Zatímco energetici nebo zbrojaři na současných globálních událostech mohutně vydělávali, pro skupinu PPF přinesly citelné ztráty. Skupina, ve které je po tragické smrti Petra Kellnera největší akcionářkou jeho manželka Renáta, plánovala významné stahování z Ruska už před vypuknutím Putinovy války. Dokumenty o prodeji ruského Home Creditu byly před podpisem už na sklonku roku 2021, jenže se to zadrhlo a do invaze na Ukrajinu prodej neproběhl. Pak přišly protiruské sankce, všechno se zkomplikovalo a PPF nakonec stažení z Ruska přineslo ztrátu přibližně jedné miliardy eur, tedy asi pětadvaceti miliard korun. Ta poslala do minusu i hospodaření celé skupiny za první pololetí loňského roku, přestože ostatní části – s výjimkou byznysu v Číně – vydělávaly.

Finanční část ruského byznysu sdruženou pod Home Credit & Finance Bank (HCFB) odkoupila skupina individuálních investorů v čele s Ivanem Tyryškinem, zakladatelem petrohradské burzy RTS. Obří zemědělský podnik Rav Agro, který česká skupina ovládala od roku 2011, koupily firmy, za nimiž stojí bývalý ruský ministr zemědělství Alexandr Tkačov. Ten je znám jako loajální spolupracovník Vladimira Putina, za věrnost byl odměněn tím, že mohl skupovat půdu, kterou Rusové během invaze konfiskovali na okupovaných ukrajinských územích.

PPF také postupně rozprodává portfolio nemovitostí, které jí v Rusku patřily. Prodala velký administrativní komplex Comcity v Moskvě i obchodní centrum v Astrachani.

Prodeje majetku v Rusku jsou komplikované, stejně jako vypořádání plateb. „Jedna věc je podepsat kupní smlouvu, další pak dostat zaplaceno a dokázat platbu převést ven z Ruska. To se zatím ve všech uzavřených případech podařilo,“ říká člen vedení PPF Vladimír Mlynář.

Nyní se skupina zbavuje také velkého logistického parku South Gate poblíž moskevského letiště Domodědovo, ve kterém držela většinový podíl.

V loňském roce také skupina prodala pobočky Home Creditu na Filipínách a v Indonésii, utržila za ně dohromady 615 milionů eur, tedy přibližně patnáct miliard korun. Z východních destinací zůstávají pod křídly skupiny PPF pobočky Home Creditu v Kazachstánu, Indii a Vietnamu. Osud podnikání v Číně je dosud otevřený.

Zajímavý obchod proběhl mezi dvěma podniky podobného jména. Škoda Group ze skupiny PPF prodala Škodě Auto z koncernu Volkswagen práva ke značce Škoda. Ukončí se tak také veškeré známkoprávní spory. Cena nebyla oficiálně zveřejněna, ale pohybuje se v miliardách korun. Plzeňská strojírenská skupina bude moci historický název používat až do roku 2029.

Změnou názvu prošli loni telefonní operátoři v Maďarsku, Bulharsku a Srbsku, které PPF před časem koupila od Telenoru. Původní jméno už dále používat nemohli, nově jsou pod značkou Yettel. Na českém trhu se změna nechystá, jednak má PPF ještě nadlouho práva na užívání značky O2 a za druhé by fonetické znění „jetel“ nemuselo působit nejlépe.

Podstatnou změnou byl v PPF příchod nového výkonného šéfa. Většinová akcionářka firmy Renáta Kellnerová vsadila na Jiřího Šmejce. Ten dlouhodobě spolupracoval s Petrem Kellnerem, podílel se na Home Creditu a má i vlastní byznys pod skupinou Emma Capital. Při dosažení stanovených cílů se výhledově může stát až desetiprocentním podílníkem ve skupině PPF. Na chodu firmy se pravidelně podílí i většinová majitelka (další významné podíly drží čtyři děti Petra Kellnera), každý týden se pravidelně účastní zasedání investičního výboru firmy.

EMMA CAPITAL

Miliardy od Jadranu

Šmejcova Emma Capital uskutečnila velký obchod v Chorvatsku. Většinový podíl v tamní sázkové kanceláři SuperSport prodala britské společnosti Entain, která je velkým hráčem v oboru.

Chorvatskou sázkovou společnost v roce 2018 získala Sazka Group, ještě v dobách, kdy v ní společně působili Karel Komárek a Jiří Šmejc. Třetina SuperSportu patřila zakladateli Darko Čoričovi. Později oba čeští podnikatelé své aktivity rozdělili a chorvatská část jako jediná zůstala u Šmejce. Ten letos nejprve vykoupil menšinový podíl Darka Čoriče a pak uzavřel dohodu s britským sázkovým gigantem, pod který patří například známé značky Bwin nebo Ladbrokes.

Britové získali v SuperSportu 75 procent, cena byla závislá na výkonnosti firmy, obě strany ji však odhadovaly na zhruba 690 milionů dolarů, tedy přibližně 16,9 miliardy korun. Emma Capital bude mít ve firmě nadále podíl 25 procent a součástí dohody je i to, že při dobré výkonnosti může dostat za roky 2023 a 2024 vyšší dividendu, než jaká by odpovídala čtvrtinovému podílu.

•••

Jiří Šmejc si vedle práce pro PPF a byznysu v Emma Capital našel čas i na jednu soukromou transakci. Společně s Danielem Křetínským koupili zámek Chateau du Marais nedaleko Paříže, ze kterého plánují vybudovat hotel. Zámek bývá považován za jeden ze špičkových příkladů architektury z dob krále Ludvíka XVI. K objektu patří několik dalších budov a park v anglickém stylu s velkým jezerem. Podle agentury Bloomberg zaplatili oba čeští investoři 43 milionů eur. Prodávajícími byly rodiny Frotier de Bagneux a Pourtalès, jimž objekt patřil více než sto let. Důležitou roli při uzavření obchodu prý hrála Radka Šmejcová, manželka českého byznysmena, která s prodávajícími našla společnou řeč díky zálibě v umění.

Šmejc a Křetínský již společně vlastní špičkový resort Velaa na Maledivách. Ten původně vybudoval Šmejc, Křetínský se později stal společníkem. Díky Chateau du Marais chtějí přenést značku Velaa i do Evropy.

AGROFERT

Babiš a protesty sedláků

Ruský útok na Ukrajinu i následné sankce přihrály možnost velkého a zajímavého obchodu také pro holding Agrofert prezidentského kandidáta Andreje Babiše. Na sklonku jara nabídl 810 milionů eur, tedy bezmála dvacet miliard korun, za převzetí divize dusíkatých hnojiv rakouského koncernu Borealis. Součástí obchodu je pět výrobních závodů (jeden v Rakousku, jeden v Německu a tři ve Francii) a také rozsáhlá prodejní a distribuční síť. Původně se počítalo s tím, že bude obchod vypořádán ještě během roku 2022, úřední procedury ale nabraly zdržení. „Jde o velkou komplexní transakci, která vyžaduje souhlasy řady národních i evropských regulátorů a další procesní a administrativní náležitosti, většinu z nich máme splněnou, ale některé stále běží. Věříme, že se nám podaří uzavřít transakci do konce prvního čtvrtletí letošního roku,“ říká mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský.

Obchod narazil i na odpor sdružení dolnorakouských zemědělců. Ti se obávají, že když výroba hnojiv přejde do soukromých rukou, mohou mít problém s jejich dostupností. Agrofert ústy mluvčího doufá, že obavy sedláků rozptýlil. „Museli jsme však o to více a důrazněji vysvětlovat, že naším zájmem je zachovat výrobu hnojiv v Rakousku a zajistit tamním zemědělcům bezpečnost dodávek hnojiv,“ říká Pavel Heřmanský.

Pokud Agrofert skutečně obchod uzavře, zdvojnásobí tak svou produkci dusíkatých hnojiv a podle agentury APA bude v Evropě druhým největším producentem po norské společnosti Yara.

Holding Borealis, ze tří čtvrtin vlastněný energetickou skupinou OMV a ze čtvrtiny státním fondem z Abú Dhabí, se chystal prodat divizi vyrábějící hnojiva a další dusíkatou chemii již delší dobu. Nedlouho před ruskou invazí na Ukrajinu se již dohodl na prodeji se skupinou Eurochem, patřící ruskému magnátovi Andreji Melničenkovi. Ten nabídl za divizi Borealis 455 milionů eur. Následně však dramaticky vzrostly ceny hlavního vstupu, tedy ruského zemního plynu, ale troj- až čtyřnásobně podražila i prodávaná hnojiva. S ruskou invazí tento předjednaný obchod spadl pod stůl. V novém kole nabídl nejvíc Babišův Agrofert.

Melničenko se jako významný ruský oligarcha po ruské invazi ocitl na mezinárodních sankčních seznamech. Loni před Vánocemi však EU umožnila Melničenka a jeho holding Eurochem (oficiálně se k němu nehlásí) ze seznamů vyjmout, a to z čistě pragmatických důvodů: blokovalo to obchod s ruskými hnojivy a jejich vývoz do třetích, zejména chudších zemí Afriky.

DRASLOVKA

Kouzlo zlaté skládačky

Zajímavý „chemický obchod“ má za sebou i skupina Draslovka, za níž stojí rodina Brůžkových a investoři Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský, sdružení v bpd partners.

Draslovka už v roce 2021 koupila za více než půl miliardy dolarů americký podnik Chemours Mining Solutions, a stala se tak největším světovým výrobcem kyanidu sodného. Od stejného roku je v procesu koupě výroby kyanidu sodného od jihoafrického koncernu Sasol, kde se nyní odehrávají jednání s úřadem pro hospodářskou soutěž o stanovení cen pro odběratele, jelikož má výroba na místním trhu de facto monopolní postavení.

Celá skládačka do sebe ale zapadla až loni v dubnu díky na první pohled menší transakci, kdy Draslovka koupila australskou firmu Mining and Process Solutions (MPS). Tato akvizice ovšem přináší zásadní technologickou inovaci při loužení a zpracování zlata a dalších kovů z vytěžené zlaté rudy. Dosud se pro loužení zlata používal výhradně kyanid sodný, který Draslovka prodává důlním společnostem. Australská MPS však objevila, jak při stejném procesu využít látku zvanou glycin a tento proces si patentovala téměř po celém světě. Podstatné je – velmi laicky řečeno –, že kombinace kyanidu a glycinu přináší mnohem efektivnější a ekologičtější možnost loužení. „Těžebním společnostem tak dovedeme nabídnout o generaci lepší řešení jejich potřeb,“ říká Pavel Brůžek, CEO a jeden z akcionářů Draslovky. Nová technologie navíc výrazně snižuje množství kyanidu potřebného pro získávání stejného množství zlata. „To může na první pohled vypadat, že si zkazíme vlastní byznys. Ve skutečnosti ale dokážeme se stávající výrobní kapacitou obsloužit takové množství zakázek, na které bychom při dosavadním postupu potřebovali výrobní kapacity za dalších 750 milionů dolarů,“ popisuje Pavel Brůžek. Zkompletování celé „zlaté“ skládačky, výroby a inovace, by podle něj mělo během dvou tří let zvýšit ziskovost skupiny na čtyřnásobek.

Draslovka loni také koupila společnost Intreso, která se věnuje poskytování fumigačních služeb v mezinárodní přepravě. Zjednodušeně řečeno zařizuje, aby kontejnery se zbožím, které putuje mezi kontinenty, neobsahovaly žádné organismy, jež by mohly narušit ekosystém v cílové destinaci. Draslovka v tomto případě těží z vlastního portfolia látek, které se pro fumigační účely používají.

EUROWAG

Digitalizace kamionů

Podobným směrem, tedy k poskládání ideální kombinace služeb pro své klienty, se při akvizicích vydala i společnost Eurowag. Firma, kterou založil a stále vede Martin Vohánka, vyrostla na palivových kartách. Před několika lety ale začala uvažovat o službách v nákladní dopravě mnohem komplexněji a rozhodla se budovat řešení, které pomůže celý obor výrazně zdigitalizovat. Nákladní automobilová doprava je dnes extrémně rozdrobená, na evropském trhu se pohybují desetitisíce firem, v průměru na jednu připadá sedm kamionů. Eurowag podle slov Martina Vohánky postupně buduje takové řešení, které jim zdigitalizuje vnitřní chod firmy a vyřeší či usnadní drtivou většinu provozních starostí – logistiku, platební styk, fakturace, financování, kontrakty se zákazníky a podobně.

Loni uzavřel strategické partnerství s fintechovou společností JITPay, která online profinancovává dopravcům faktury. Eurowag koupil prvních 9,99 % společnosti za 14 milionů eur, dohoda je ovšem na postupném převzetí celého podniku.

Další díl skládačky představuje společnost Web Eye, která se specializuje na tzv. fleet management systém. Dispečeři tak mají k dispozici informace o pohybu vozidla, stavu motoru, teplotě v nákladovém prostoru a podobně. Za kompletní převzetí Web Eye zaplatil Eurowag 38,5 milionu eur.

Zatím posledním, ale i největším stavebním kamenem je převzetí polské společnosti Inelo. Také tato firma se zabývá fleet management systémem, ale navíc má rovněž software, který se stará o reportování pracovní doby, mezd a dalších informací o řidičích. Podle evropských předpisů musí každá země vědět o každém řidiči v mezinárodní kamionové dopravě, za jakých podmínek a na jak dlouho na jejím území působil. Systém od Inelo to dokáže všem příslušným úřadům reportovat zcela automatizovaně. Cena za převzetí polské společnosti s celoevropským působením byla stanovena na 306 milionů eur (přibližně 7,5 miliardy korun).

„Všechny ty akvizice jsme udělali, abychom měli ve svém portfoliu kompletní paletu služeb, které dopravci potřebují. Teď nás čeká další fáze, abychom to všechno dovedli integrovat do jednoho komplexního řešení, do jedné aplikace,“ říká Martin Vohánka, jehož firma W. A. G. Payment Solutions, která za značkou Eurowag stojí, je od podzimu 2021 také kotována na londýnské burze.

DIGITÁLNÍ BYZNYS

Přibrždění

Na kancelářské budově Enterprise v Praze se před nedávnem změnilo logo, zmizel nápis Avast a nahradil ho Gen. Je to výsledkem dotažené fúze mezi Avastem a společností NortonLifeLock, která byla domluvena v létě 2021.

Od loňského podzimu už firma vystupuje pod novým názvem Gen. Dosavadní šéf Avastu Ondřej Vlček zastává v nové firmě roli prezidenta, funkci výkonného ředitele má původní ředitel Nortonu Vincent Pilette. Pavel Baudiš, jeden ze dvou zakladatelů Avastu, je členem představenstva a také druhým největším akcionářem Genu s podílem 7,5 procenta, jehož hodnota přesahuje miliardu dolarů. Firma má nově dvě centrály, v arizonském Tempe a v Praze. Česká část by se měla věnovat zejména vývojářským činnostem.

Zatímco Avast vyrazil směrem do Ameriky, mladý český podnikatel Jan Bednář se se svou logistickou firmou ShipMonk vydal opačným směrem. V Česku má společnost, kterou Bednář vybudoval od nuly k hodnotě více než miliardy dolarů, už delší dobu své vývojáře. Nyní u Chebu buduje i logistické centrum, které bude spolu se skladem v Británii obsluhovat zákazníky na evropském kontinentu.

Další miliardové technologické firmy českých zakladatelů musely loni trošku přibrzdit. Celkový ekonomický vývoj měl vliv i na náladu investorů, což platilo po celém světě. Ti byli opatrnější v poskytování dalších prostředků na rozvoj.

Zakladatel Rohlíku Tomáš Čupr v rozhovoru pro server Czechcrunch popsal, jak to vypadalo, než loni získal pro svou firmu rekordní investici ve výši 220 milionů eur. „Jednání začala v lednu. V únoru jsem se s investory potkal v Londýně, měl jsem během tří dnů zhruba čtyřicet schůzek. Všichni byli nadšení, a když jsem se vrátil do Prahy, říkal jsem si, že budeme mít za měsíc hotovo. Pak přišla válka na Ukrajině, inflace, investoři začali odpadávat. Začala se nám tenčit ranvej. Když jsme celé kolo na konci června uzavřeli, zbývaly nám na účtu peníze na sedmnáct dní,“ líčil Tomáš Čupr příběh, který dobře ilustruje změnu, jakou prošly investorské nálady v minulém roce. O své firmě říká, že se více zaměří na efektivitu a bude vedle dalšího rozvoje hledat i možnosti provozních úspor.

K větší výdajové obezřetnosti přikročil i Productboard, další z českých „jednorožců“, jak se říká firmám, jejichž hodnota přesáhla miliardu dolarů. Firma zakladatelů Huberta Palána a Daniela Hejla loni poprvé za dobu své existence snižovala stavy a propustila zhruba stovku lidí.

•••

Sázkou na oživení poněkud povadlého byznysu je investice Jana Barty, Dušana Šenkypla a jejich investiční skupiny Pale Fire Capital (PFC) do americké společnosti Groupon. Jde o někdejší světovou hvězdu e-komerce, kdysi nejznámějšího prodejce slevových kuponů do restaurací, na masáže a jiné zážitky. Groupon vstoupil na burzu koncem roku 2011, kdy dosáhl tržní hodnoty přes třináct miliard dolarů. Na tu už nikdy nedosáhl a od té doby jeho hodnota setrvale padala s tím, jak nadšení ze slevových kuponů vyprchávalo. Současná tržní kapitalizace americké společnosti činí asi 250 milionů dolarů. Investoři z Česka skoupili předloni a loni více než pětinu akcií Grouponu za odhadovaných více než sto milionů dolarů (asi 2,4 miliardy korun). Kvůli pokračujícímu propadu papírově prodělávají zhruba polovinu, ale Barta se Šenkyplem sází na restrukturalizaci firmy po vzoru českého Slevomatu.

PRODEJE V ČESKU

Miliardy v optice

Jedna z nejvýznamnějších transakcí, jejímž předmětem byla česká firma, byla uzavřena až v samém závěru roku. Česko-francouzský Tescan Orsay Holding s centrálou v Brně byl prodán globální investiční společnosti Carlyle Group.

Původně českou firmu založili zkraje devadesátých let bývalí kolegové z brněnské Tesly a během let se vypracovala na špičkového světového výrobce mikroskopů. V roce 2013 zfúzovala s francouzskou Orsay Group, která od té doby drží ve firmě 23,6 procenta. Většinu ze zbytku měla v rukou pětice původních zakladatelů v čele s Jaroslavem Klímou. Podle Hospodářských novin Carlyle koupil 70 procent firmy, která byla oceněna na 300 milionů dolarů (asi 6,8 miliardy korun v tehdejším kurzu). Zbylých třicet procent si podle listu podrží původní majitelé.

Na pomezí elektrotechnické a zbrojařské branže byla na přelomu roku na spadnutí opravdu velká transakce, a to prodej přerovské Meopty. Základem jejího byznysu je produkce hi-tech vybavení pro výrobní linky na mikročipy. Zhruba desetinu tržeb přerovské společnosti však tvoří optika pro sportovní a lovecké zbraně, do pěti procent obratu generují aplikace pro vojáky, jako jsou různé zaměřovače. Vojenská část byznysu však může v nejbližších letech výrazně narůst. Meopta je totiž součástí vítězného konsorcia na dodávku nových obrněnců CV 90 pro českou armádu v hodnotě několika desítek miliard korun.

Přerovská společnost po úmrtí majitele, česko-amerického podnikatele Paula Rausnitze, v posledních třech letech procházela několikrát prodejním procesem. Zájem o Meoptu projevila již zmíněná Czechoslovak Group rodiny Strnadových, Česká zbrojovka Reného Holečka nebo Jet Investment brněnského investora Igora Faita. S tím, jak se Meoptě podařilo obratově růst a posouvat blíž k výrobě čipů, vzrostla i její cena.

Podle informací magazínu Reportér prošla loni due diligence, tedy hloubkovou prověrkou před chystaným prodejem. Exkluzivní právo na jednání o případné koupi Meopty získala společnost Carl Zeiss SMT, což je společný podnik na výrobu linek na mikročipy německé společnosti Carl Zeiss a nizozemského ASML Holding. Pokud by tento prodej dopadl, šlo by o jednu z největších firemních akvizic v Česku. Cena se měla pohybovat na patnáctinásobku očekávaného superhrubého zisku (EBITDA), tedy na úrovni 1,1 miliardy eur (zhruba 27 miliard korun).

•••

V běhu je také prodejní proces společnosti Nej.cz, pod kterou podnikatel Karel Pražák soustředil řadu menších internetových providerů. V tomto případě se dá očekávat prodejní cena ve vyšších jednotkách miliard korun. Mezi vážnými zájemci by měl být telefonní operátor O2 ze skupiny PPF.

VÝHLED

2023: V pohybu

„Letošní rok by mohl být v oblasti prodejů firem docela živý,“ odhaduje Štěpán Flieger, šéf oddělení fúzí a akvizic v české části EY. Vedle už naznačených obchodů s Meoptou či Nej.cz lze podle něj očekávat i diskuse o další konsolidaci na bankovním trhu, kde loni došlo k dohodě o převzetí úvěrového portfolia české Sberbank (další oběti Putinovy ukrajinské invaze) Českou spořitelnou, a naopak už napodruhé nedopadly námluvy mezi Moneta Money Bank a Air Bank.

Jakkoli se budoucnost předpovídat nedá, jedno lze říct docela s jistotou: i v letošním roce se budou velké zisky a velké události odehrávat na energetickém trhu. Tou největší akcí by mohlo být uvažované dělení společnosti ČEZ. Vzhledem k tomu, že stát chce významně investovat do jaderné energetiky, bude nejspíš nezbytné, aby vznikl takový subjekt, kde bude mít stoprocentní vlastnictví. Na komerční bázi se do jaderné energetiky investovat nedá. Scénáře, jak výsledného stavu dosáhnout, mohou být různé. První fáze podávání nabídek na výstavbu jaderného bloku v Dukovanech byla ukončena v listopadu, na vylepšené nabídky mají mít uchazeči čas do letošního prosince, výsledek tendru by měl být nejspíš znám do konce příštího roku. V podobném rytmu a tempu budou muset probíhat i diskuse firmy, státu a menšinových akcionářů o budoucím uspořádání.

Lze také předpokládat další akce soukromých energetických gigantů EPH a Sev.en, aktivní by po období vnitřní konsolidace měla být i skupina PPF. Přidá se nepochybně celá řada dalších. Určité dopady do byznysu může mít i výsledek aktuální volby. Nuda to letos určitě nebude.