Requiem za EET

Já si na EET vzpomněl teď v září v Chorvatsku, když chlapík na pláži vytáhl něco jako kalkulačku a vyjel mi z ní účtenku s děsivě dlouhými kódy. Právě Chorvatsko inspirovalo Andreje Babiše jako ministra financí, aby se do zavádění EET pustil. Elektronická evidence tržeb měla přinést až stovky miliard, z nich se měly platit nové školy, školky a auta pro hasiče.

V předvolební knize, kterou Babiš nyní rozdává, jeho marketingový tým píše, jak se díky EET „narovnalo podnikatelské prostředí“, v letech 2017 až 2018 se vybralo 20,2 miliardy navíc a „po Babišovi to přebrala Schillerová, která jede stejně tvrdě“. Skutečnost je jiná. Projekt je u ledu, a zda ožije, není jasné. Již několikrát bylo odloženo největší rozšíření na zbývající obory. Původní termín byl rok 2018, naposledy se – s odkazem na pandemii – posunul z května 2020 na leden 2023.

Do stejné doby je „přerušena“ povinnost vést EET pro podnikatele, kteří už několik let tržby ze zákona evidovali. Důvodem prý byla snaha podnikatelům „ulevit“, blíže to Alena Schillerová nikdy nevysvětlila. Začít po letech tvrdit, že přínos byl nevýznamný, nebo vysvětlovat přerušení EET jako výzvu – zhasli jsme, fixlujte; do toho se ministryni financí zabrušovat nechce. Pandemií nejpostiženější obory, tedy restaurace, hotely a obchod, přechodem EET na čistě dobrovolný systém přišly o důkaz, jak státu prokázat skutečné škody z vládou nařízených uzávěr.

Vyloučit nelze ještě jedno možné vysvětlení: lidé, věci, zákony mizí z programu, když se ukážou jako nepopulární. Jaké byly skutečné přínosy EET? Pomohlo to, nebo ne? Bude se v tom pokračovat? Tohle je typický jev pozdního babišismu. Nedotažené a měnící se sliby, polovičatá řešení přinášející chaos a dodatečné náklady. Celý zmrazený systém EET je třeba dál udržovat, s ním i najaté lidi a stroje, a to minimálně do dalšího průzkumu veřejného mínění.