Miliardy v luftu

Jako památka na loňskou – neuskutečněnou – dovolenou mi zůstaly e-maily a složka s nevyužitými letenkami a různými rezervacemi. Svým způsobem jsem měl štěstí v neštěstí, protože loni v březnu si ještě dobrá půlka světa včetně mě myslela, že virus rychle zmizí, aerolinky byly díky tomu ještě vstřícné a peníze za rušené lety s určitou prodlevou vracely.

V jednom případě jsem se rozhodl dohady o vracení peněz nehrotit. Aerolinka sídlila ve Španělsku, což byla před rokem jedna z nejpostiženějších zemí na světě, zároveň nešlo o nijak závratnou částku. Na virtuální účet mi letecká společnost místo peněz připsala kredit, který bych letos možná využil, možná ne, ale asi bych to dál vůbec neřešil. Bohužel, některé firmy – a některé aerolinky zvlášť si pletou vstřícnost a snahu o pochopení jejich složité situace se zákazníkovou slabostí, a možná i hloupostí.

Aerolinka mi účet s kreditem bez jakéhokoliv oznámení a zdůvodnění nedávno smazala. Na mé dotazy zpočátku nereagovala vůbec. Ale když jsem se nenechal odradit, přeřadila mě zřejmě zákaznická podpora na úroveň „prudič“ – a nyní mi již posílá prefabrikované
e-maily, že zrušení letu před rokem byl „akt vyšší moci“, a na nic tedy nemám nárok, což samozřejmě není pravda.

V obdobné situaci jsou v Česku minimálně statisíce lidí. Jen v případě Českých aerolinií, které se zkraje března nacházely před vyhlášením úpadku, vyšlo najevo, že dluží 232 027 cestujícím zhruba miliardu korun za zrušené lety. To je dokonce víc, než podle zveřejněných údajů ČSA dlužily všem svým dodavatelům dohromady.

Chápu tristní situaci aerolinek, nicméně s „mými“ Vueling Airlines již nikdy nikam nepoletím a tento – v posledních měsících běžný – příběh dotáhnu s úřady ve Španělsku až do konce. Zákazníci nejsou bezbranné ovce, které se mají nechat oholit, a to ani během epidemie.