Amnézie. Vláda už zase nesmyslně rozhazuje

Příběh veřejných financí a státního rozpočtu začíná mít v Česku až cimrmanovský nádech.

Ekonomika nepřetržitě roste od roku 2014. Počet zaměstnaných je nejvyšší v historii. Díky rostoucím výdělkům platí lidé rekordní sumy na daních z příjmů. Přesto vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů plánuje hospodařit se ztrátou. Premiér Andrej Babiš na setkáních se seniory vypráví o možnosti chodit dříve do penze, zatímco nová důchodová komise hledá, kde na ně v budoucnu vůbec najít peníze.

A ekonomové hlídající zdraví veřejných financí označují jejich nastavení za dlouhodobě neudržitelné.

Vypadá to, jako by se zapomnělo na to, čemu se před deseti lety lidově říkalo zlaté pravidlo. Totiž že v dobách dobrých se má šetřit, aby bylo možné z uspořených peněz utrácet a investovat v dobách horších. O tomto zlatém pravidlu veřejných financí se začalo mluvit v reakci na dobu bujarého rozhazování a žití nad poměry v době boomu a následného vynuceného šetření během recese.

V době rychlého růstu v letech 2006 až 2008 vláda hospodařila na dluh, rychle se zvyšovaly výdaje státu, vznikaly nové dávky jako „pastelkovné“ pro prvňáčky, a k tomu se ještě u některých příjmů snížily daně až na nulu. Celosvětová recese, kterou Česko pocítilo naplno v roce 2009, strhla hospodaření vlády během pouhých dvanácti měsíců z minus dvaceti na minus dvě stě miliard. V dalších letech následovala řada nepopulárních škrtů a zvyšování daní, jež v důsledku smetly tehdejší vládnoucí strany. Přesto míra zadlužení, měřená jako podíl státního dluhu na velikosti ekonomiky (HDP), rostla dál a vyvrcholila až v letech 2012 a 2013 na úrovni jedenačtyřiceti procent. O patnáct procentních bodů více než na začátku finanční krize.

Daně zůstaly, škrty zmizely