Šel bych do toho znovu

Za Jaroslavem Kubiskou prý před začátkem soudu přišel jeden z dalších obžalovaných a řekl mu, že ho obdivuje za to, co dělá, za jeho odvahu vypovídat. Možná to bylo upřímné. Možná to byla jen taktika, jak získat náklonnost člověka, který se rozhodl svědčit i za cenu vlastního odsouzení.

V každém případě následujících šest měsíců v soudní síni nic pozitivního na adresu Jaroslava Kubisky od ostatních obžalovaných nezaznělo. Především bývalí kolegové z advokátní kanceláře Šachta & Partners, proti nimž svědčil, ho označili za podvodníka, lháře a nejhoršího zaměstnance. Je to prý zloděj a padělatel firemních dokumentů. Ničitel rodin. Nemocný člověk, kterého zneužívají policejní plukovníci. Na závěr si přisadil i nejvýznamnější klient kanceláře, lobbista Ivo Rittig: ten se soudu svěřil, že kvůli nařčením z tunelování Dopravního podniku musel před osmi lety přestat jezdit městskou hromadnou dopravou a začal brát prášky na vysoký tlak. Jaroslava Kubisku označil za „odpad“ lidské společnosti.

V rozhovoru s magazínem Reportér Jaroslav Kubiska říká, že podobné osobní útoky čekal. „Jsem přesvědčen, že dělám správnou věc. Proto jsem schopen přežít všechny podobné narážky,“ říká.

Po Havlově pohřbu

Před soudem vypovídal Kubiska coby bývalý finanční analytik účetní společnosti Peskim, která sdílela kanceláře se sesterskou kanceláří Šachta & Partners. Do společnosti nastoupil v dubnu 2009 na inzerát. Bylo to jeho první zaměstnání po vysoké škole. Zůstal rok a čtvrt, než se sám rozhodl odejít. Až na závěrečný rozchod, kdy před koncem výpovědní doby nedostal den volna, a přesto nepřišel do práce, bral celou dobu stoprocentní odměny. Je to jen drobný detail, ale těžko si představit, že by patřil mezi tak špatné zaměstnance, jak by se mohlo zdát z výroků jeho obžalovaných kolegů.

Jaroslav Kubiska je vystudovaný ekonom. Bude mu šestatřicet. Před soudem tři dny v kuse vyprávěl, jak nastoupil do „zahraničního týmu“ a staral se o síť firemních schránek. Pomáhal otevírat bankovní účty a vytvářet podklady pro převody peněz. Tvořil také tabulky a kreslil „bubliny“, pavouky vazeb mezi desítkami firem, aby jejich skuteční majitelé měli přehled o finančních tocích a zároveň mohli zůstat v anonymitě. Výbušnější část výpovědi u soudu byla například o tom, jak se vystavovaly faktury zahraničních firem jménem smyšlených účetních jako Maria Gold nebo jak se antedatovaly smlouvy. Že se to dělo, potvrzovaly v závěru dokazování i některé dokumenty získané v bankách a právních kancelářích ve Švýcarsku a na Kypru.