Brexit: Antireklama na referendum

Přiznávám, že jsem jen nevěřícně zíral, co vše se v Británii s chystaným odchodem z Evropské unie v březnu a zkraje dubna dělo. A gratuluji všem, kdo byli schopni v sérii jednání a opakovaných hlasování, jak má ten odchod vypadat, udržet dějovou a aspoň trochu logicky vysvětlitelnou nit.

Tato glosa vznikla po 29. březnu 2019, dni, kdy měla být Británie už z Unie pryč. Nestalo se. V ten den nebylo jasné, ani kdy odejde, ani jakým způsobem a za jakých podmínek k brexitu dojde.

Už v červnu 2016 se většina občanů Británie rozhodla pro odchod. Otázka v referendu byla prostá: Mělo by Spojené království zůstat členem Evropské unie, nebo opustit Evropskou unii? Skoro 52 procent hlasovalo pro „opustit“ a do čela země se postavila premiérka Theresa Mayová s heslem „Brexit znamená brexit“. Po třech letech jednání je toto heslo ještě prázdnější než na začátku.

Mít v Británii jakýkoliv byznys aspoň trochu napojený na vnější svět byla v posledních měsících „velká paráda“. Majitel online obchodu, v němž si asi tak patnáct let kupuju videohry, mi napsal, že objednávky z kontinentu už nebere. Omluvil se, že nemá tušení, co bude s distribucí, poštou a celníky.

Po třech letech většina Británie věděla jen to, co nechce. A to je málo. V okamžiku vzniku této glosy neprošel parlamentem ani jeden z návrhů, jak dál. Jednoduchá odpověď z referenda měla totiž mnoho řešení s rozdílnými dopady na léta dopředu. To si mnozí uvědomili až teď.

Britský nepořádek však jedno poznání určitě přinesl. Ukázalo se, že referendum jako hledání odpovědi na složité otázky má limity: výrazně tak zeslábly hlasy, že stejným způsobem by se mělo o setrvání či vystoupení z Unie rozhodovat v jiných zemích včetně Česka.