Socialismus a smrt. Venezuela a Trockij

Přivést na mizinu kdysi bohatý stát s největšími zásobami ropy na světě je pozoruhodný výkon. Před dvaceti lety byla Venezuela nejbohatším státem Latinské Ameriky, rozdíly mezi bohatými a chudými však byly velké, takže ve svobodných volbách se do čela země dostal bývalý voják a revolucionář Hugo Chávez. Sliboval spravedlivější společnost, větší příjmy a zabezpečení pro chudé; říkal tomu socialismus 21. století. Měla to být vymazlenější verze socialismu, jenž zkrachoval v osmdesátých letech dvacátého století ve východní Evropě.

První léta dávala Chávezovi šanci. Chudoba klesla, dostupnost vzdělání a zdravotní péče díky štědrým sociálním programům rostla. Byl opět zvolen. Jeho verze socialismu však rychle zmutovala ke svému předobrazu z 20. století. Obrušování demokratických institucí, znárodňování a vyvlastňování majetku, falšování voleb. Již před Chávezovou smrtí v roce 2013 bylo zřejmé, že je rozebráno. Masový exodus lidí ze země, hlad a stav blížící se občanské válce, panující ve Venezuele v posledních měsících – to vše už představovalo jen agonii ve vyloupeném krámu.

Lidská paměť je krátká. Na předměstí Mexico City je dům přestavěný na malou pevnost. Marně se v ní schovával Lev Trockij, jeden z otců bolševické revoluce v Rusku. Agent Stalinovy tajné služby se do ní v roce 1940 dostal a zavraždil ho. Nyní je zde muzeum. V zahradě natrefíte na mladé marxisty, kteří vám ochotně povyprávějí o Trockém a socialismu. První návštěva pro mě byla nezapomenutelná. Po výkladu, jak to Trockij – sám vykonavatel rudého teroru – myslel s lidmi dobře, přišla otázka na zemi původu. „Vy jste z Československa? No, co já vám tady vyprávím. Vždyť vy jste socialismus už zažili!“ řekl mladý muž dojatě.

Tehdy jsem to považoval jen za výstřední relikt a myslel, že se ten experiment už nebude opakovat.

Venezuela ovšem ukázala, že jsem se mýlil.