Pasti, pasti, směnárníci

Směnárny plnící se turisty patří ve vrcholném létě k pražskému náměstí Republiky stejně jako zápach z kanálů na jeho severním konci, na soutoku ulic Revoluční a Truhlářské.

Pro turisty obecně je to oblast složitá, plná pastí a pastiček. Vím, o čem mluvím. Reportér tady má redakci a den před sepsáním tohoto sloupku mně ty nástrahy připomněl pán v obchůdku s nápoji. Chtěl 99 korun za litrovku koly. Všiml si, že mě to zaujalo, ukázal mi rukou psaný ceník přilepený na lednici a šedesát korun slevil. Turisté to však tak snadné nemívají.

Počet směnáren na hektar tady patří k nejvyšším v zemi. Nedaleko sídla České národní banky najdete všechny druhy penězoměnců. Jsou tu ti slušní a normální, u nichž se v sezoně tvoří fronty. Jedna směnárna je dokonce tak výhodná, že nechápu, na čem vydělává.

Ale pak je tu hodně šmejdů a směnárenských pastí. U nich fronty nejsou. Čekají na náhodné kolemjdoucí. Když sklapnou, nepustí. Občas je u nich křik a policejní hlídka – to když se napálený turista nechce smířit s čistým kurzem okolo osmnácti devatenácti korun za euro. Detaily se liší, princip je stejný.

Ten kurz na poutači je při objednání online, do tisíce eur je provize 28 procent, támhle na lednici máme přilepený ceník; měl jste si ho před uzavřením obchodu přečíst, sire.

Je nepochopitelné, že tahle ostuda přežívá jak ten smrad na severním konci náměstí Republiky.