Spor o chlup a nebe za desítky milionů

Začalo to nadějně. Jako první prošla kompletní omlazovací kúrou Marketa Lazarová. Jedna z největších krásek československé kinematografie byla ve svých čtyřiačtyřiceti letech kompletně zrestaurovaná a převedená z filmového pásu do digitální podoby.

Stalo se tak před šesti lety a čekalo se, že tento počin odstartuje éru omlazování domácích filmů. Na připraveném seznamu národního dědictví jich tehdy čekalo dvě stě. Do čtyř let mělo být hotovo, cena měla být půl miliardy korun.

Avšak už během jinak úspěšné obnovené premiéry Markety Lazarové na festivalu v Karlových Varech mohlo všímavějším divákům dojít, že to tak horké nebude. Těžko se totiž zaplatil i tento film. Při děkování sponzorům se do vysvětlování, kdo na restaurování filmu přispěl, zamotal nejprve prezident festivalu Jiří Bartoška a po něm i tehdejší ministr kultury Jiří Besser. „Někdo to musí vyjednat, někdo zase platit. (Nadace) ČEZ to platí, my to vyjednali,“ citovala tehdy MF DNES ministra s tím, že příště už bude stačit, když sponzor uhradí půlku.

Když nyní, po šesti letech od premiéry, Jiří Besser vysvětluje, co ta hra se slovy měla znamenat, hovoří o národním „podkladku“. „Podkladkem“ – tedy obrazně řečeno jakýmsi sádrovým vejcem, které mělo pobídnout slepici, aby začala snášet skutečná vajíčka – myslí tehdejší milionový vklad ministerstva kultury do restaurování Markety Lazarové.

„S nápadem přišli Jiří Bartoška a Kryštof Mucha (ředitel festivalu), mně to přišlo jako dobrý počin pro Vary. Potom začali běhat lobbisti, že bude třeba rychle digitalizovat a budou na to potřeba stovky milionů,“ říká s tím, že milion od ministerstva kultury na Marketu Lazarovou nestačil a víc odmítl z veřejné kasy dát. Náročné restaurování téměř tříhodinového filmu stálo okolo dvou milionů. „Po té zkušenosti jsem chtěl, aby Národní filmový archiv nakoupil vlastní stroje za zhruba dvacet milionů a začal na nich filmy restaurovat sám. Náklady na jeden film by nebyly přes milion, ale jen režijní, zhruba pětinové,“ říká Jiří Besser.