Omlácené dveře, daň z růstu

Čekám, že dveře u auta budu v nejbližších měsících a letech nacházet v čím dál žalostnějším stavu.

Vyšší míra omlácenosti auta je daní za růst životní úrovně, sílící módní trend a v mém případě i trest za časté parkování v podzemních garážích.

Parkování ve městech nikdy nebyla idyla. Ale podzemí, to je skutečné peklo. Řidiči i developeři bojují o milimetry. Z pohledu developera jsou podzemní stání spíše nutným zlem: drahé je podzemní parkoviště stavět a následně zhodnotit. Výsledkem kompromisu mezi fyzickou potřebou auta někde ho uskladnit a ekonomikou stavby jsou místa k stání, kde se dá jen těžko z vozu vylézt bez otření se o zaparkovaného souseda. Zažil jsem i situace, kdy se do auta bylo možné vrátit jen pátými dveřmi vzadu.

A bude ještě těsněji. Apetit pořizovat si větší vozy roste. V poslední měsíční statistice Svazu dovozců automobilů je kategorie SUV a terénních vozů již nejprodávanějším typem s více než pětinovým podílem na trhu. To jsou – lidově řečeno – auta větší než kráva. S růstem příjmů navíc roste zájem o rozměrnější automobily napříč kategoriemi.

Normy na parkovací místa se již v minulosti mírně přifukovaly. Počítají zhruba s potřebami nejprodávanější Škody Octavia (staršího modelu). Možná přichází čas na další revizi, možná to vyřeší nějaký ropný šok a návrat k menším autům nebo parkovací asistenti. Mnohdy by stačila větší ohleduplnost. Zatím však čekám jen omlácenější dveře.