Modří zabijáci malého podnikání

O zpoplatněných parkovacích zónách, které se šíří českými městy. A o jejich dopadech na živnostníky.

Nejprve to vypadalo, že se do sebe pustíme i nonverbálně. Zrovna jsem se vracel z městského úřadu, kde jsem musel zaplatit dvanáct stovek za nově zpoplatněné právo zaparkovat ve své čtvrti. To jsou ty modré parkovací zóny, co se šíří Prahou a dalšími městy.

On zaparkoval vedle, espézetku překryl ze dvou třetin čtvrtkou. Klasický vyčůránek. Značku za papírovou oponou totiž nepřečtou auta vybavená kamerami, co slídí po ulicích a automaticky zaznamenávají, kdo nezaplatil. K prvotní slovní přestřelce přihodil i pár dalších fíglů, jak neplatit. Ale brzy jsme oba vychladli. „Budu to muset nějak vyřešit. Stojí to strašné peníze, úplně se zbláznili,“ vyprávěl mi. V ulici si před několika měsíci otevřel s kamarádem malou opravnu telefonů, úplný živnostenský start-up v necelých dvaceti letech věku. Tržbami to zatím nedotáhli ani na plátce DPH. Do Prahy ke své provozovně dojíždějí a auto k podnikání oba potřebují. V minimální variantě je parkování nově vyjde na dvanáct tisíc ročně, ale možná i na třicet (za druhé auto platí podnikatel 24 tisíc). Kolik platí za nájem obchodu, nevím. Podle velikosti a umístění to odhaduju do deseti tisíc měsíčně. Jinak řečeno, ten nový parkovací poplatek je pořádně zabolí.

Když si k tomu připočtu další „drobné“ poplatky, které se na ně valí, to dočasné zakrývání espézetky chápu. A víc mě zajímá, kam ty vysoké poplatky tečou.