Pět hvězdiček a komorník
8. května 2016
Reportér 05/2016 · Číslo 21Podnikatel v cestovním ruchu David Eder sází na to, že zlaté časy pro prodej luxusu západního střihu do Česka teprve přijdou. Že po hodinkách, autech či dobrém bydlení začnou lidé, kteří patří svými příjmy a majetkem mezi horní desetinu procenta, investovat víc do sebe. „Minimálně v Praze se zvedá úroveň gastronomie, přibývají zajímavé bary. To je první krok,“ říká většinový majitel společnosti Exclusive Tours, prodávající luxusní dovolené a zážitky na míru. „Věřím, že se posouváme k žebříčku hodnot, který je běžný v západní Evropě. Cizinci žijící tady jezdí v autě za půl milionu, ale stejnou částku platí ročně za vzdělání svých dětí, investují do svého zdraví, zajímají se, co budou dělat ve volném čase. Spousta lidí tady k tomu ještě dozraje.“
Prodávat dovolené na míru, nabízet cesty, pro které neexistují katalogy a kde nejsou pravidla, v kolik se musí letět, kudy jet a kdy se vrátit – to je v Česku mladý byznys. Ederova společnost vznikla v roce 2007 téměř jako studentský projekt. První kancelář, z které nabízel dovolené za stovky tisíc na ostrově Mauricius v Indickém oceánu, měl pod jednou střechou s odborovými předáky v Domě odborových svazů v Praze na Žižkově. Naproti své alma mater, Vysoké škole ekonomické, kde studoval. Po rychlém růstu patří s dvěma sty miliony tržeb do špičky v oboru a Eder ve dvaatřiceti letech už mezi veterány.
Výjimkou ve světě luxusního cestování však není. Další z hlavních značek v oboru, Privileq patřící do cestovní skupiny Fischer Karla Komárka, vznikla až v září 2012. „Bylo to kvůli vyšší náročnosti lidí, kteří měli zájem o ještě luxusnější hotely a servis. To už nebylo možné v rámci VIP programu, který máme pro klienty skupiny Fischer zajišťovat,“ říká Jaroslava Brklová, jež Privileq řídí. Sama říká, že se při odhadování dalšího vývoje trhu s luxusními zážitky drží hodně při zemi. Letos tipuje, že na cesty vypraví zhruba sto šedesát klientů. „Očekávám nárůst v jednotkách procent. V Česku jsou podle mě jen nižší stovky lidí, které mají potenciál využít podobné služby,“ odhaduje. „Nabízí se, že jsme podobný trh jako privátní bankovnictví, ale ten je masovější záležitostí. Navíc je poměrně obtížné propojit privátní bankovnictví a cestování, protože obě strany dodržují diskrétnost,“ říká.
V Česku je podle nejčastějších odhadů privátních bankéřů okolo patnácti tisíc rodin, které mají k dispozici milion a více dolarů, tedy více než třiadvacet milionů korun. Část z nich o podobné služby zájem nemá, část z nich si dovolené zařizuje sama. Podobně jako v jiných oborech se stává čím dál větší konkurencí internet, kde svou nabídku se snadnou možností rezervace představují i exkluzivní resorty: to ještě před pár lety nebylo obvyklé. Do fáze vysokých příjmů a pozic už také dorůstá generace, která se přes webové služby jako Airbnb nebo HomeAway nebojí objednávat špičkové nemovitosti na výjimečných místech. „Já sázím na postupnou změnu myšlení, bohatí lidé si budou chtít užívat. Z mého pohledu jde v Česku o tisíce lidí, ale zda jich budou dva, tři, nebo pět tisíc, to nevím,“ říká David Eder. Loni Exclusive Tours vypravila 99 privátních letů, podle Edera ekonomickou třídou již prakticky nikdo z těchto zámožných zákazníků nelétá.
Typickým klientem je muž středního věku, zkušený cestovatel zvyklý na vysoký standard. Má málo času, hodně peněz, ale nerozhazuje a ceny srovnává. Ve většině případů by rád cestoval tam, o čem již četl nebo slyšel od známých. Pokud přichází poprvé, jde na něčí doporučení. Klíčové destinace, které musí „travel designér“ (tak si v oboru říkají) perfektně znát, se příliš nemění. V Indickém oceánu Maledivy, Seychely a Mauricius. V Evropě metropole, kam se létá za kulturou, zábavou nebo nákupy: Paříž, Londýn, Milán, Řím a Vídeň. Ve Spojených státech musí znát New York, Floridu a Kalifornii. Výpravy za větším dobrodružstvím nebo třeba za sportem jsou spíš výjimkou. Klient s nápadem cestovat třeba po Kambodži přijde jen občas, slabší je i poptávka po olympijských hrách v Brazílii.
Podpořte Reportér sdílením článku
Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.