Nový roaming na vlastní kůži

O (nejen) prázdninových trampotách s mobilními tarify v zemích EU.

Snaha vyzrát na mobilního operátora je stejně marná jako zkoušet přechytračit prodejce hrnců. V květnu jsem vyrazil na první cestu do zahraničí po změnách roamingových pravidel v rámci EU: ty začaly platit na konci dubna a měly přinést až osmdesátiprocentní snížení cen za používání mobilu v zahraničí. Ale v praxi to tak snadné není.

Uvítací zprávy s cenami roamingu mi po překročení hranice do očí drze tvrdily, že v katolickém Rakousku budu dál platit stejně nekřesťanské peníze za hovory a SMS jako dříve. Výhodné firemní (a další smluvní) tarify, jaký mám já, totiž mívají háček. Operátoři si kompenzují nižší cenu v Česku dražším roamingem v zahraničí. Říká se tomu „nechci slevu zadarmo“.

Cena skutečně propadla u dat. Ze zhruba 6 korun na 1,6 koruny za megabyte. Již nejsou absurdně drahá, jen hodně drahá. Jsem díky tomu zvyklý kupovat si v zahraničí místní datové SIM karty, je to pohodlné a levné. V Chorvatsku, kde vznikl tento sloupek, to funguje, i když vyzrát na operátora není zcela snadné ani tady.

Místní Telekom prodává turistům v přepočtu za tři stovky neomezený 4G internet na týden. Musíte si však koupit tu správnou předplacenou kartu. Navíc nabídku Telekom inzeruje jen v angličtině, aby ji nezačali využívat místní, takže řada prodejců tuto simku nemá. Avšak kdo vydrží, bude jako závislák odměněn. Až se stydím přiznat, že počitadlo po týdnu ukazuje už přes třicet propálených gigabytů.