Škrtiči bohyně Kálí

Představit hlavní postavu je vždycky obtížné, takže jen krátce. Zvolil jsem to nejobyčejnější jméno, Zdeněk Navrátil. Navrátilů je jak osin ve větru, a my mu navíc budem říkat jen Zdeněk.

Směl bych vědět, proč se někdo s vysokoškolským vzděláním uchází o místo jeřábníka? vyzvídá úředník z personálního oddělení.

Je snad nezbytné, abych to vysvětloval? ptá se Zdeněk.

Není, připouští úředník a předá ho dál. Zdeněk si pak absolvuje jeřábnický kurz a další náležitosti, které provázejí jeho přijetí do mostárny, kde se montují ocelové konstrukce a kovové skelety a válcované profily.

Ale položená otázka by neměla zůstat nezodpovězena. Zdeněk nějaký čas učil angličtinu na gymplu, ale nesedělo mu to. Jako přísný introvert se necítil dobře jsa dennodenně tváří v tvář tolika tvářím. Tak perfektní angličtina, jaká mu byla vlastní, skýtá samozřejmě více možností ve světě, v němž je dnes znalost angličtiny conditio sine qua non všeho žádoucího, tak jak to bývalo kdysi se znalostí latiny. Jenže Zdeňkovu introverzi lákala právě představa jeřábu, kde ta jeho beata solitudo, blažená samota, mohla dosáhnout jisté dokonalosti. Osm hodin denně vysoko nahoře v kabině jeřábu, ukažte mi introverta, který by po tom neprahl.