Svatební povídka

Hned v prvních poválečných dnech se Dan Kočí (známý jako soukromé očko) zas vrátil ke svému řemeslu. Za okupace totiž z něho vycouval, protože protektorátní úřady (povězme rovnou gestapo) po něm chtěly, aby se svým profesio­nálním vybavením podílel na vyhledávání těch, kdo nebyli dost loajální k okupačnímu režimu. Bránil se tím, že jeho jedinou kvalifikací je, že má čuch na nevěrné ženy, talent na vyhledávání nevěrnic. Ale protože dál naléhali, přešel ze soukromého očka na kominíka a na střechy za ním už gestapáčtí náboráři nelezli.

Brno je jen docela malá metropole, dá-li se to tak říct, ale nevěrám se tam daří jak žampio­nům ve vlhkých sklepeních. Sotva si Dan pořídil ceduli Soukromé očko, detektivní bureau a do novin si podal inzerát, už byl na roztrhání. Ale případ se statikem byl přece jen dost netypický.

Chtěl bych se oženit a potřebuju si prověřit budoucí partnerku. Vím, že řeknete, že nedůvěra hned na začátku je špatný vstup do manželství.

Nic takového jsem neřekl.

Ale myslíte si to. Jenže já jsem statik a trvám na tom, že základy musí být fortelné. Dobře zaplatím, ale mám podmínku, všechno musí proběhnout naprosto diskrétně.