Zachytili tváře Země v jediném okamžiku

Kolem stoupala voda a prodavač Tan Chih Kham v malajském Selangoru pozoroval za pošmourného nedělního večera svého postaršího souseda. Muž pohodlně usazený v křesílku a s nohama zvednutýma do výšky klidně sledoval povodňovou vlnu, jež pozvolna, leč neodvratně zaplavovala jeho příbytek.

Ve stejný okamžik ve středomořském městě Sliema na Maltě, vzhledem k časovému posunu právě jednu hodinu po poledni, usilovně trénoval tamější národní tým na mezinárodní soutěž ve vodním pólu. Svědkem tréninku byl i místní úředník Carmel Psaila.

V tu samou chvíli umělkyně Amanda Devine na druhé polokouli až ve vzdáleném kalifornském Monterey za noci – prozářené jen paprsky dopadajícími do pokoje z nedalekého letiště – pohlédla na dětskou postýlku. Ve tmě spíš tušila, než viděla, že v ní spokojeně oddychoval její malý synek.

Dnes o těchto, pro další běh světa naprosto nepodstatných, momentech víme jen proto, že všichni ti tři lidé tehdy měli v ruce fotoaparát. Záměrně a koordinovaně zaznamenali jedinečnost okamžiku, v němž se právě nacházeli.

Psal se šestý říjen roku 1985 a hodiny na hvězdárně v Greenwichi odbíjely pravé poledne. A podobně jako zmíněná trojice ve stejné chvíli zmáčkla spoušť svého přístroje bezmála tisícovka lidí ve 120 zemích celého světa. Necelé čtyři stovky z černobílých snímků, které tehdy vyfotili, vyšly pár měsíců poté v jedinečné publikaci nazvané Faces of the Earth at One Moment in Time. „Vybrali jsme právě tenhle den, protože se nikde na světě nestalo nic zvláštního,“ stojí na zadní straně kartonových obalů, do nichž byly knížky vloženy.

Drama skryté ve stínu