Země, která ztrácí čas

Post Image

Země, která ztrácí čas

Play icon
20 minut

foto Profimedia.cz

Žijeme nyní „v zemi, která čas doslova ztrácí každý den, týden, rok a volební cyklus“ – píše novinář Jindřich Šídlo v eseji psané pro prázdninové vydání Reportéra. Odpověď na otázku, co považuje za nejzásadnější problém dneška, rozebírá z hlediska České republiky. Svůj závěr o pomalosti této země dokumentuje mimo jiné na příkladu rozdělení Československa, jež trvalo pouhých šest měsíců. „To je pro představu stejně dlouhá doba, která nás ve chvíli, kdy vzniká tento text, dělí od jmenování vlády Petra Fialy,“ píše autor.

Léto roku 1992 nebylo pro novináře rozhodně tím, čemu se staromódně říká „okurková sezona“. Naopak, pro mnoho z nás, kteří tu dobu prožili a o dění informovali, se stalo jedním z nejdramatičtějších a nejintenzivnějších pracovních období v životě. A že jsme se ani od té doby mnohokrát nenudili.

Rozpadalo se Československo. Co ještě na Nový rok 1992 vypadalo jako neuvěřitelný, katastrofický scénář, se stalo skutečností. Nevzpomínám na to proto, abych se dojímal a litoval rozpadu státu, kde jsem se narodil a prožil prvních dvacet let života. Prvních sedmnáct let to byla beztak okupovaná totalitní země – což mě, pravda, většinu toho času až tak nezajímalo.

Fascinující byla ale na událostech druhé poloviny roku 1992 jiná věc.

Ta neuvěřitelná rychlost.

V sobotu 6. června ve dvě odpoledne skončily volby. V České republice vyhrála suverénně ODS suverénního Václava Klause, na Slovensku podobně dominantní Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara, jehož cílem bylo bohužel všechno jiné než „demokratické Slovensko“.

Co považujete za zásadní problém dneška?

Podpořte Reportér sdílením článku