Trump versus Reagan

V roce 1964 vystoupil Ronald Reagan, tehdy vycházející hvězda amerického konzervatismu, s projevem známým jako A Time for Choosing – Čas volby. Řeč byla vyjádřením podpory tehdejšímu prezidentskému kandidátovi republikánů Barrymu Goldwaterovi: ten sice nakonec prohrál v souboji s demokratem Lyndonem Johnsonem, Reaganův proslov však vstoupil do historie.

V onom projevu vytyčil Reagan několik základních pilířů republikánské politiky, kterou pak aplikoval, když se stal v osmdesátých letech prezidentem. Republikánská strana byla od té doby s těmito principy, alespoň v teoretické rovině, spojována: malý, limitovaný stát, volný trh, respekt k židovsko-křesťanské tradici západní civilizace, úcta k ústavě nebo silné postavení Spojených států na mezinárodní scéně coby ochránce svobody.

Dnes, o téměř šedesát let později, stojí Republikánská strana (přezdívaná též GOP – Grand Old Party, „Velká stará strana“) před zásadní volbou. Prezident Trump prohrál s demokratem Joem Bidenem: a přinejmenším koncem listopadu v době uzávěrky tohoto vydání Reportéra se nezdálo, že by na tom něco změnily soudní spory a Trumpovy opakované proklamace o volebním podvodu. Trumpův výsledek i výkon republikánů v kongresových volbách, které se konaly ve stejném termínu, však měly do propadáku daleko. Proto je třeba se logicky ptát: Nestává se „trumpismus“ definitivně novým programem GOP? Výrazné hlasy z řad republikánů i komentátorů na americké pravici hovoří o tom, že „reaganovská GOP“ je mrtvá. Republikáni prý vlivem Donalda Trumpa prošli ideovou transformací, jež z nich – podle mladého senátora Joshe Hawleyho – nově učinila „stranu pracující třídy“. Ta se odpoutala od – pro změnu slovy senátora Marca Rubia – „volnotržního fundamentalismu“ a akcentuje především rodinu, komunitu a odpor proti progresivním tendencím v sociálně-kulturní sféře.

Je tomu ale opravdu tak?

Trump navždy?

Prvním problémem je, zda byl Donald Trump skutečně prezidentem „pracující třídy“. Jeho funkční období bylo v rétorické rovině plné ekonomického populismu, směsi někdy i protichůdných kroků nevycházejících z obecných principů, jako jsou svobodný trh nebo rozpočtová odpovědnost. Šlo o ad hoc opatření, motivovaná politickým ziskem bez spojení s nějakými ucelenými zásadami.