Zeman a Babiš. Dva muži na vrcholu a naštěstí i za zenitem

Na úvod přiznání: tento text nevznikl spontánně. Spontánní však byla má odpověď, když mě šéfredaktor Reportéra Robert Čásenský oslovil s nabídkou napsat komentář s osobním vzkazem premiérovi a prezidentovi: Ano a rád. Ten návrh byl přitažlivý jako všechny paradoxy.

Ani k jednomu z obou pánů totiž vlastně moc vztah nemám, natož osobní. Premiéra jsem osobně viděl jedinkrát. Ještě jako ministr financí vyrazil na lov pohledů na festival Colours of Ostrava. Byla to taková etuda v duchu čau lidi, tady mě máte a mějte mě rádi, víte, já to tady sponzoruju. Zadíval jsem se tenkrát raději do kelímku s radegastem.

Prezidenta jsem na sklonku normalizace a v prvních rocích svobody vídal častěji. Nejdřív v redakci Technického magazínu, kam tehdy napsal svou vstupenku do politiky, i později v Lidovkách. Zeman rozhodně pohledy nelovil. Naopak, už tenkrát bylo jasné, že nejen Václav Klaus si myslí, že chytřejší než on sám může být pouze Bůh, jehož existenci ovšem nepřipouštěl.

Zároveň však, když dnes premiéra i prezidenta pozoruju jen skrze média, téměř vždy se mi zježí zbývající vlasy studem. Nad tím, co předvádějí oni sami, avšak častěji nad tím, co tropí lidé kolem nich (to platí zejména o prezidentovi, i premiér však má svého Faltýnka). Metaforicky vzato, z hygienických důvodů se proto snažím držet odstup a osobní právě nebýt. Proč však to pro jednou neporušit?

•••

Když jsem se tenkrát zadíval raději do piva než do premiérových očí, psal se rok 2017. Na podzim předtím nečekaně zvítězil v amerických prezidentských volbách nad vysoce favorizovanou Hillary Clintonovou podceňovaný, drzý a lhavý Donald Trump. Miloš Zeman, stejně jako jeho kamarád Putin, Trumpovi nepokrytě fandil už v kampani. V písemné gratulaci ke zvolení, hemžící se gramatickými chybami v angličtině, se mu dokonce pochlubil: mí političtí protivníci mě tady doma nazývají „Czech Donald Trump“. Vsadím boty, že tou podobou měl na mysli víc než pozitivní vztah k Izraeli nepokrytou rozkoš, s níž své protivníky urážel. Trumpovu zdvořilostní telefonickou odpověď, zakončenou americky nezávazným „musíme se vidět“, si vyložil jako záruku pozvání na státní návštěvu a mluvčí Ovčáček okamžitě rozhlásil do světa, že písemné pozvání se čeká každý den.