Hanákovo krátké století

Výraz krátké 20. století zpopularizoval pro období od počátku první světové (velké) války po rozpad Sovětského svazu britský historik Eric Hobsbawm, oblíbený autor sloupkaře Jiřího Hanáka, který zemřel 5. června 2020 ve věku 82 roků. Hanák z onoho století prožil a ve svých sloupcích i komentářích popsal jeho podstatnou část. Nejspíš právě ten prožitek se stal důvodem, proč on sám jej nazval stoletím Orwellovým.

Bylo to rané válečné dětství na Slovácku, byl to reformní komunismus šedesátých let, byly to normalizační roky, které pro něj měly být nejplodnější, avšak místo toho je strávil zahnán do skladu obchodního domu Kotva, nejslavnější i nejvýznamnější československý samizdat Lidové noviny, devadesátá léta mixu obnovování demokracie a simplifikovaného pojetí ekonomického liberalismu, zklamání z vývoje Lidových novin, odchod do levicového Práva a závěrečná Poslední slova opět v Lidovkách.

Byl posledním z redaktorů původního týdeníku Reportér, který zlikvidovaly v srpnu 1968 sovětské tanky. Vždy provokující, vždy objevující historické metafory i krásy češtiny, pokaždé čtivý a vždycky nebo skoro vždycky moudrý i zábavný. To v setrvalé kvalitě, což dokážou jen ti nejlepší. Včetně toho, že nikdy nepíší proto, aby si vysloužili pochvalu, ať už jakékoli strany.

Před lety o sobě řekl: „Jsem Čech rodu moravského a je to cítit. Vím, že jsem přímo odněkud. Ne jako říkal kdysi o někom Vaculík, že je odněkud z nákladového nádraží. Já jsem odněkud a vím, kde mám kořeny.“

Platilo to až do poslední chvíle jeho života, který stál za to.