Na život a na smrt. Pokřivený svět Andreje Babiše.

Aféra stíhá aféru, ale Andrej Babiš má hroší kůži. Premiér a předseda ANO, který se může stále opřít o podporu části veřejnosti (byť podle průzkumu zřejmě jen menšinovou), neustále opakuje: Všechno je to jen kampaň, účelovka, jdou po mně, všechno je objednávka, aby mě nepřátelé dostali z politiky.

Jak těmto slovům rozumět?

Na někoho mohou ty výroky působit jako projev vážné paranoie, možná by dokonce mohly svádět k neoprávněné a nepodložené domněnce, že i Andrej Babiš trpí – stejně jako jeho syn – schizofrenií: podle lékařské definice patří mezi její příznaky halucinace, vjemy, které nemají oporu v realitě, a bludy, což jsou myšlenkové konstrukce, opět bez opory v realitě. Typické je přesvědčení, že dotyčného někdo pronásleduje, že má na něj někdo spadeno.

Jenže Andrej Babiš takovou chorobu nemá a jeho podrážděné chování a obviňování je nutné vnímat v rovině politicko-společenské.

Z toho, co jsem o něm za poslední roky zjistil, vyplývá, že Babiš – jednoduše řečeno – žije ve světě, který je vzhledem k realitě částečně pokřivený a je plný podezřívavosti, obviňování, msty a snahy o „zaklekávání“. V jeho světě se zkrátka bojuje o všechno.