Vražda Jána Kuciaka a obludnost systému

Jak dlouho jste novinářem?

Od roku 2000. Takže osmnáct let.

A důvěřujete státu?

Věřím některým představitelům státu. Nevěřím státu jako celku. Věřím čestným policistům, prokurátorům a soudcům. Mnohé z nich osobně znám. Ale nedůvěřuji současnému vedení státu.

A čím to je? Proč nevěříte státu?

Nesouvisí to jenom s případem vraždy mého kolegy Jána Kuciaka. Ta moje nedůvěra trvá delší dobu. V podstatě od roku 2006, kdy se ujala moci strana Smer. Je to proto, že vím, jakým způsobem pronikla do klíčových institucí státu, že si do nich oligarchové s jejich vědomím dosadili své lidi. Ti se objevili na kandidátkách Smeru a později ve státní správě nebo ve vedení strategických podniků státu. Lidé spjatí s oligarchy se stali poslanci, ministry, obsadili důležité funkce napříč celým Slovenskem od okresů až po nejvyšší vládní úrovně. A teď je konečně jasně vidět, jakým způsobem vykonávají své funkce. Rozdávají zakázky spřízněným firmám, a když jsou problémy, tak kryjí své lidi v kauzách, v nichž jde o byznys, ale i o propojení s organizovaným zločinem.

Takže vás zneklidňuje, jak oligarchové ve spolupráci s politiky ovládli systém státní moci a že ho zneužívají ve svůj prospěch?

Ano. Na Slovensku se už dlouho hovoří o tom, že tu probíhá něco jako „únos státu“. Ale to není věc posledního měsíce. Investigativní novináři na to upozorňují už velmi dlouho, možná už deset let. Děje se to systematicky. Něco podobného se tu dělo i za někdejší vlády Vladimíra Mečiara. Respektive už tehdy v devadesátých letech to celé začalo. Byla velká privatizace, kdy Mečiar rozdával státní podniky v hodnotě miliard korun blízkým podnikatelům. Řada z nich podniky zhuntovala, vykradla a dále je nerozvíjela. Tady někde vidím počátek současné situace. Mečiar vymyslel a rozvíjel oligarchický systém vlády. A ti lidé, kteří stáli při Mečiarovi, se později – když Mečiar přestal být zajímavý a perspektivní – přesunuli k Robertu Ficovi a jeho straně Smer. Je to skupina plus mínus pěti oligarchů. Ti začali dělat byznys s Ficem. Nejdříve investovali do Smeru a později se za odměnu dostávali ke státním zakázkám a k postům ve státní správě. Rozdíl je nyní v tom, že je to mnohem sofistikovanější systém.

Robert Fico, Robert Kaliňák a Smer jako takoví jsou úplně jiná liga, než byl Vladimír Mečiar. Tehdy to bylo prvoplánové a v ironickém slova smyslu bych řekl, že i transparentní. Tehdy jsme na to mohli poměrně snadno přijít. Dnes je to jiné. I byznys se dělá přes komplikovaná finanční schémata, prostřednictvím schránkových firem v daňových rájích. A vůbec to není jednoduché rozklíčovat. Hodně nám pomohlo, když k mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů unikly dokumenty známé jako Panama Papers. V nich byly informace o firmách, které zřejmě ukrývají provize v zemích daňových rájů. V nich jsme našli i několik slovenských oligarchů. To byla vlastně náhoda, že unikly informace z panamské právní kanceláře. Myslím si, že možná až devadesát procent toho, co se kolem nás ve skutečnosti děje, vůbec netušíme, nebo je hrozně těžké to prokázat.

Realita je tedy podle vás ještě mnohem horší.