I u nás jde do tuhého

Až doteď bylo nad novinařinou – obrazně řečeno – zamračeno. Občas z oblak zapršelo, často padaly kroupy, ale někdy jako zázrakem vysvitlo slunce. Vražda novináře na Slovensku Jána Kuciaka a jeho partnerky ale dosud spíše proměnlivé podnebí změnila. Jako by z černých mraků vyšlehl blesk.

Pokud vyšetřování neodhalí, že šlo o čin nějakého zběsilého šílence (což sama slovenská policie považovala více než týden po vraždě za nejméně pravděpodobnou verzi), nebo jestli se neobjeví nějaký opravdu překvapivý soukromý motiv, budeme stát před vážným problémem: totiž že u našich sousedů někdo zabil novináře kvůli práci, kterou dělal pro veřejnost.

Případ je to závažný, navíc velmi citlivý a naléhavý i pro nás, protože vraždě předcházela podobně vyostřená atmosféra, jaká je cítit už dlouho v české společnosti.

Vládce Slovenska, premiér Robert Fico, si nikdy nebral ohledně novinářů servítky a dával prakticky každý den najevo, jak jimi pohrdá. K tomu začali miliardáři – naklonění Ficovi a jeho vládní straně Smer-SD – vstupovat do mediálních domů, čímž narušili práci redakcí a dramaticky snížili míru kritického prostředí ve společnosti. Někteří žurnalisté museli z oboru odejít, jiní v něm zůstali, založili si vlastní weby nebo píší na sociální sítě. Mistrovský kousek se podařil části bývalých novinářů deníku SME, kteří vdechli život nového nezávislému projektu Denník N.

I tak ale žijí novináři na Slovensku v těžkých časech. Svědčí o tom skutečnost, že žádná slovenská televize dnes nemá svůj investigativní pořad – což je minimálně ve velkých západních demokraciích obvyklé.